První studie vývoje a výroby v současnosti největšího dopravního letadla pro dopravu cestujících, Airbusu A380, započaly již na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Airbus se totiž chtěl dostat do segmentu tzv. megalinerů ve kterém zatím bezkonkurenčně dominoval Boeing s typem 747 Jumbo Jet. Již v roce 1988 vznikl v Airbusu konstrukční tým, který dostal za úkol navrhnout letoun s ultra velkou kapacitou a doletem. Airbus hodlal tento letoun uvést na trh jako přímou konkurenci Boeingu 747 a rovněž také McDonnellu MD-12, což byl v té době McDonnellem velmi propagovaný projekt dvoupatrového letadla budoucnosti, plánovaného jako náhrada Boeingů 747 a McDonnellů MD-11. McDonnelův projekt se však nakonec z důvodů finančních problémů výrobce nerealizoval. Airbus představil svůj projekt, označený nově jako A3XX, na britském aerosalonu ve Farnborough v roce 1990. Po tři roky se pak konstruktéři Airbusu zabývali návrhy koncepce nového letounu.
V roce 1993 začal Airbus spolupracovat se svým konkurentem Boeingem na návrhu tzv. VLCT (Very Large Commercial Transport), což mělo být nové obří dopravní letadlo budoucnosti. Po roce však spolupráce konkurentů na návrhu VLCT skončila. Důvodem byly rozcházející se představy o budoucnosti letecké dopravy. Zatímco Airbus předpokládal narůst kapacity na linkách mezi hlavními letišti tzv. hub koncept ( např. Londýn - New York, Paříž - Tokyo), Boeing předpokládal při přetížení hlavních letišť otvírání nových mezikontinentálních linek mezi méně vytíženými letišti tzv. point to point koncept ( např. Barcelona - Kapské Město, Calgary-Frankfurt).
Airbus od roku 1994 tedy pokračoval ve vývoji obřího letadla budoucnosti sám. Pomalu postupující vývojové práce ještě více zpomalila asijská krize v letecké dopravě. Teprve v roce 2000 padlo definitivní rozhodnutí o vývoji a výrobě A3XX. Projekt byl přeznačen na A380 ( ve vývojové řadě měl sice po A340 následovat A350, ale z marketingového hlediska se skočilo až na A380, s cílem zdůraznit velikost a kapacitu nově vyvíjeného letadla a také proto, že v Asii je osmička štastné číslo). Z několika studií (asi nejodvážnější byla modifikace již vyráběného A340 se dvěma trupy) byla nakonec vybrána konvenční a vývojově nejúspornější. Čtyřmotorový dolnoplošník s dvoupatrových trupem. Původní rozpočet na vývoj byl 8 miliard dolarů, na konci vývoje nakonec náklady dosáhly 11 miliard dolarů. Aby se výroba nového letadla vyplatila, potřeboval Airbus získat nejméně 50 objednávek. Po masivní obchodní kampani se mu to podařilo. Prvním zákazníkem nového letadla se staly dubajské Emirates,které objednaly v roce 2000 na Dubai Air Show 20 letadel. Poté následovaly objednávky od Air France, leasingové společnosti ILFC, Singapore Airlines, australského Qantasu a britských Virgin Atlantic (ty později svou objednávku zrušili). Slavnostní vytažení prototypu nového A380-800 z výrobní haly se odehrálo 18.1.2005. V té době již měl výrobce 149 objednávek, mimo výše zmíněných zákazníků také od Lufthansy, Qatar Airways, Korean Air, Malaysia Airlines, Thai Airways a Etihad. Airbus také evidoval objednávky na nákladní A380-800F od amerických společností FEDEX a UPS.
První letový prototyp A380 s motory Rolls Royce Trent 900 absolvoval tři měsíce pozemních zkoušek až se konečně 27.4.2005 poprvé vznesl z továrního letiště v Toulouse. První let trval 3 hodiny 54 minut. Pro zkušební a předváděcí účely bylo postaveno 5 prototypů. V roce 2007 již bylo jasné, že se nepodaří dokončit zkoušky v termínu a dodávky zákazníkům budou opožděny. Airbus přerušil vývoj nákladní verze a nadále se soustředil jenom na verzi osobní. Následně UPS i FEDEX svoje objednávky zrušili. První A380 byl nakonec skoro s ročním zpožděním dodán Singapore Airlines 15.10. 2007. Poprvé byl nasazen na linku s cestujícími Singapur-Sydney 25.10. 2007. Druhým zákazníkem, který převzal A380 byly Emirates, které ho v srpnu 2008 nasadily na linku Dubaj-New York. Následoval Qantas v říjnu 2008 na lince Melbourne-Los Angeles. Jako první evropská aerolinka obdržela A380 Air France v říjnu 2009 a v květnu 2010 převzala svůj první A380 i německá Lufthansa. Jubilejní stý letoun byl dodán v březnu 2013 Malaysia Airlines. Jeden letoun v luxusní VIP verzi objednala saudskoarabská společnost Kingdom Holding, ale nikdy ho nepřevzala.
Airbus 380 vyjíždí z výrobní linky ve francouzském Toulouse, kde se provádí finální montáž. Křídla se vyrábí ve Velké Británii, trup v Německu a ocasní část ve Španělsku. Na výrobě se samozřejmě ještě podílí desítky subdodavatelů z celého světa. Zákazník si může vybrat ze dvou typů motorů - britských Rolls Royce Trent nebo amerických Engine Alliance (konsorcium General Eletric a Pratt & Whitney) GP7200. Maximální certifikovaná kapacita letadla je 853 cestujících, v této verzi ale zatím A380 žádný zákazník neobjednal. Nejvíce se této kapacitě blížila objednávka společnosti Air Austral z Reunionu, která objednala 2 letadla v celoekonomické kabině na obou palubách pro 840 cestujících, ale v září 2013 objednávku zrušila. Obvyklé je uspořádáni ve 2 třídách (obchodní, ekonomická), některé aerolinie používají také první třídu. V současnosti provozované A380 létající v následujích konfiguracích Air France (516-538 sedadel), British Airways (469), China Southern (506), Emirates (469-517), Korean Air (407), Lufthansa (526), Malaysia Airlines (494), Qantas (484), Singapore Airlines (409-471), Thai Airways (507).
Asi nejznámejší incident postihl A380, na lince QF32 australského Qantasu z Londýna do Sydney s mezipřistáním v Singapuru 4.11.2010. Zmíněné letadlo bylo poháněno motory Rolls Royce Trent 900. Čtyři minuty po startu ze Singapuru se roztrhla turbína na motoru číslo 2 a její úlomky poškodily křídlo, palivovou nádrž a ovládání motoru číslo 1. Letoun byl plně natankován palivem na cestu do Austrálie a tak musel přes dvě hodiny kroužit nad singapurským letištěm, aby spotřeboval palivo a dostal se na předepsanou maximální přistávací hmotnost (386 tun). Pak bezpečně přistál a incident se naštěstí obešel bez zranění. Oprava letadla v dílnách Singapore Airlines nakonec trvala 1,5 roku.
- motory Rolls Royce Trent 900 mají stejnou délku jako Škoda Octavia
- délka trupu 72,75 m odpovídá délce dvou bílých velryb
- Airbus 380 se skládá ze 4 milionů součástek vyráběných 1500 firmami ve 30 zemích
- celková délka použitého kabelového vedení v Airbusu 380 je 512 km
(foto: © Laurent Errera from L'Union, France - Flickr, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29839014 )
Rozpětí | 79,80 m |
Délka | 72,75 m |
Výška | 24,08 m |
Max. vzletová hmotnost | 575 t |
Cestovní rychlost | 900 km/h |
Dolet | 14 800 km |
Max. počet cestujících | 853 |
Počet členů posádky | 2 |
Motory | 4x Rolls Royce Trent 900, tah po 311 kN (verze 970B-84 - 348 kN), nebo Engine Alliance GP-7200, tah po 332 kN |
Komerční provozovatelé A-380 v roce 2014:
Singapore Airlines (19), Emirates (45), Qantas (12), China Southern (5), Air France (9), Korean Air (8), Lufthansa (10), Malaysia Airlines (6), Thai Airways (6), British Airways (5)