V roce 1989 ohlásila švýcarská firma Pilatus zahájení vývoje malého jednomotorového turbovrtulového letounu pro přepravu cestujících i nákladu. Na počátku vývoje bylo záměrem výrobce konkurovat americké Cessně 208 Caravan. Ta slavila úspěch především u americké kurýrní společnosti FEDEX, která ji odebírala po stovkách. Postupem času, ale bylo jasné, že se rodí poněkud jiný letoun. Cessna 208 byl hornoplošník s pevným podvozkem, švýcarský výrobce zvolil dolnoplošnou koncepci se zatahovacím podvozkem. A nejen to cestovní rychlost měla dosahovat 500 km/h. Cessna Caravan létala „jen“ 341 km/h. Kvůli vysoké cestovní rychlosti padla volba pohonné jednotky na nejsilnější verzi turbovrtulového motoru Pratt & Whitney PT-6A-67B o výkonu 895 kW se čtyřlistou vrtulí Hartzell. Pilatus si tedy vyhlédl jiného konkurenta a to rovněž amerického - Beechcraft Super King Air B-200. A nebyla to rozhodně slabá konkurence. Beechcraft B200 byl dvoumotorový a dosahoval cestovní rychlosti 536 km/h. Pilatus ovšem konkuroval poloviční pořizovací cenou a kvůli jednomu motoru i polovičními provozními náklady.
Prototyp PC-12 vzlétl 31.5.1991. Certifikace pro provoz s cestujícími se ale protahovala. Pilatus předělával křídlo a to nové vybavil svislými winglety. Ke schválení k provozu tak došlo až v polovině roku 1994. Výrobce původně očekával celkovou poptávku okolo 400 letadel, zájem však daleko předčil jeho očekávání. V roce 2014 již bylo zákazníkům předáno přes 1300 letadel PC-12.
Prvním zákazníkem se stala australská organizace Royal Doctor Flying Service, která objednala 36 PC-12 jako náhradu GAFů Nomad. Pak se PC-12 prosadil zejména v USA, kam bylo dodáno několik stovek letadel. Byla používána především firmami pro přepravu managementu, ale i soukromými vlastníky.
Ve druhé polovině devadesátých let však došlo v některých zemích ke změně leteckých předpisů, které umožnily provozovat na linkách pro komerční přepravu cestujících pouze jednomotorová letadla. Týkalo se to zejména USA, Austrálie, Brazílie a Kanady. To otevřelo nové trhy pro PC-12. Do flotil ho zařadilo několik malých amerických a kanadských společností.
V roce 2006 představil výrobce modernizovanou verzi PC-12 NG (Next Generation). Modernizace spočívala především v zástavbě nové avioniky a kokpitu s čtyřmi multifunčními displeji. Do letounu byl rovněž instalován vylepšený motor Pratt & Whitney Canada PT6A-67P. K certifikaci PC-12NG došlo v roce 2008 a do roku 2014 již bylo dodáno přes 200 letadel této verze.
Foto: Igor Dvurekov, CC BY-SA 3.0
|
|
PC-12 |
PC-12NG |
|
Rozpětí |
16,23 m |
16,28 m |
|
Délka |
14,40 m |
14,40 m |
|
Výška |
4,26 m |
4,26 m |
|
Maximální vzletová hmotnost |
4 740 kg |
4 740 kg |
|
Cestovní rychlost |
500 km/h |
519 km/h |
|
Dolet |
2 804 km |
2 890 km |
|
Počet cestujících |
9 |
9 |
|
Počet členů letové posádky |
1-2 |
1-2 |
|
Motory |
1 x Pratt & Whitney PT-6A-67B o výkonu 895 kW |
1 x Pratt & Whitney PT-6A-67P o výkonu 895 kW |