Malý dopravní letoun netradiční koncepce a tvarů Piaggio P-166 byl celkem úspěšným produktem italského leteckého průmyslu. I když se v civilním sektoru příliš neprosadil, přesto setrval v nabídce firmy Piaggio, po několika inovacích, skoro padesát let. Po celkem úspěšném hydroplánu Piaggio P-136 se rozhodla tato italská firma vyvinout jeho pozemní verzi označenou P-166. Stejně jako jeho obojživelný protějšek P-136 se P-166 vyznačoval netradičně lomeným křídlem ve tvaru M, který firma Piaggio nazývala „křídlo racka“. Dalším netradičním prvkem v konstrukci byly tlačné motory. P-166 byl vybaven dvěma americkými šestiválcovými motory Lycoming GSO-480, které poháněly třílisté vrtule. Prototyp P-166 se poprvé odpoutal ze země 26.11.1957, o rok později získal letoun osvědčení o letové způsobilosti. V původní verzi P-166 vyrobila firma Piaggio celkem 32 civilních letadel, které směřovaly především k zákazníkům z USA. Několik letadel převzala i australská společnost Ansett ANA, která je používala především na místních linkách v Papue – Nové Guinei.
Pak si P-166 povšimlo italské vojenské letectvo, které potřebovalo malé dopravní letadlo, které by sloužila jako servisní a podpůrné k právě zaváděným stíhacím letounům Fiat G-91. Objednalo tedy 49 letadel P-166 ve speciální verzi M s nákladními dveřmi a zesílenou konstrukcí. Díky těmto úpravám tak mohli P-166 převážet kompletní náhradní motor letoun stíhaček Fiat G-91, jímž byl témeř dva metry dlouhý britský Bristol Siddeley Orpheus vážící 379 kg. Mimo přepravy motorů sloužily P-166M tak jako spojovací, kurýrní a pro přepravu vyšších důstojníků.
Piaggio se ale stále snažilo prosadit s P-166 na civilním trhu. Nabídlo model P-166C, který byl zalétán 2.10.1964. Letoun měl přepracovaný systém zatahování podvozku, čímž se uvolnilo místo v trupu, který tak nyní mohl pojmout až 12 cestujících, což bylo dvakrát více než u prvních sériových P-166. Očekávaný úspěch se ale nekonal. Do civilního sektoru se podařilo dodat pouze dva letouny. P-166C se ale zalíbil italskému námořnictvu. Odebralo celkem 20 kusů označených P-166S pro námořní hlídkování a průzkum. Tato verze se zalíbila také jihoafrickému vojenskému letectvu, které odebralo celkem 15 letadel, které označovala P-166S Albatross. Zajímavostí je, že se tyto letouny dopravovaly do Jihoafrické republiky rozmontované lodí a Jihoafričané se je smontovávali na vojenské základně Ysterplaat v Kapském městě. P-166S měly zvětšené kapkovité palivové nádrže na koncích křídel, takže při námořním průzkumu mohli hlídkovat až 9 hodin bez tankování.
V roce 1976 poprvé vzlétla verze P-166D vybavená turbovrtulovými motory Avco Lycoming LTP-101-600. Té bylo pro civilní účely vyrobeno celkem 14 kusů, z nichž některé odebrala italská letecká společnost Alitalia pro výcvik pilotů. Další modifikace P-166D již směřovaly do vojenského sektoru. Odebrali je italské námořnictvo a pobřežní a finanční stráž.
Poslední vývojovou verzi, P-166DP1, nabídl italský výrobce v roce 1998. Byla vybavena kanadskými motory Pratt & Whitney Canada PT6-A121 o výkonu po 458kW. Několik letadel v opět vojenské verzi P-166DP1-VMA převzala italská finanční stráž a policie.
foto: Daniel Tanner, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=37248456
| P-166 | |
| Rozpětí | 14,25 m |
| Délka | 11,61 m |
| Výška | 5,00 m |
| Maximální vzletová hmotnost | 3 680 kg |
| Cestovní rychlost | 340 km/h |
| Dolet | 1930 km |
| Počet cestujících | 8 |
| Počet členů letové posádky | 1 |
| Počet členů palubního personálu | 0 |
| Motory | 2x Lycoming GSO-480-B1C6, výkon po 250 kW |