Na podzim roku 1955 poprvé vzlétl prototyp transportního letounu Antonov An-8. Byl to první sovětský dopravní letoun poháněný turbovrtulovými motory. Antonovova konstrukční kancelář zahájila vývojové práce na An-8 již v roce 1953, kdy sovětské vojenské letectvo projevilo zájem o náhradu pístových Iljušinů Il-12 a 14 a zejména Lisunovů Li-2. An-8 byl koncipován jako, na svou dobu, poměrně velký hornoplošník poháněný dvěma turbovrtulovými motory Kuzněcov NK-2M ( u pozdějších sérií to byly Ivčenko AI-20V). Byl vybaven zadní nákladovou rampou a jak bylo u sovětských transportních strojů zvykem, také zadním střelištěm. Samozřejmostí byla možnost operovat z nezpevněných ploch, délka rozjezdu byla 700 m délka dojezdu po přistání 500 m. Řečeno dnešní terminologií měl tedy vlastnosti krátkého vzletu a přistání - STOL. V roce 1956 začalo vojenské letectvo SSSR přebírat první sériové stroje. Avšak již počátkem 60tých je sovětští vojáci nahradili výkonnějšími An-12. Několik letounů vyřazených ze stavu vojenského letectva se dostalo do služeb Aeroflotu, kde sloužily k přepravě speciálních nákladů zejména v oblastech Sibiře. Bohužel není známo, kdy byly tyto letouny vyřazeny ze služeb Aeroflotu, ale po rozpadu SSSR se několik exemplářů vynořilo z temných koutů bývalého sovětského impéria a začaly sloužit pro dopravu nákladů u několika "exotických" společností. Mezi tyto dopravce patřili např. Santa Cruz Imperial (tato společnost poměrně často střídala registrace, původně létala s liberijskou EL později s džibutskou J2), CentraAfrican ze Středoafrické republiky a jiní. Letouny těchto dopravců se soustřeďovaly na letišti Sharjah v Spojených arabských emirátech, kde provozují Rusové opravárenskou základnu, takže jim byl poskytován i servis. Pár An-8 sloužilo u místních nákladních dopravců v různých koutech Ruska. V roce 1999 bylo v oficiálním provozu ještě 11 letounů typu An-8.
( pramen: V. Němeček - Dvoumotorová turbovrtulová a proudová dopravní letadla, Atlas letadel, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1984)
Jeden ze strojů An-8 byl upraven pro měření úrovně radiačního zamoření a používán při testech jaderných bomb na polygonu Semipalatinsk ležícího na území dnešního Kazachstánu.
(foto: © Ken Fielding, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=32268491)
| Rozpětí | 37,00 m |
| Délka | 30,74 m |
| Výška | 9,70 |
| Max. vzletová hmotnost | 38 t |
| Cestovní rychlost | 470 km/h |
| Dolet | 3500 km |
| Max. hmotnost nákladu | 13 t |
| Počet členů posádky | 5 |
| Motory | 2x Ivčenko AI-20V, výkon po 2983 kW |
Komerční provozovatelé An-8 v roce 2004:
Prompt Air GE (1)