Počátky vývoje An-12 sahají k dvoumotorovému turbovrtulovému An-8, což byl klasický vojenský transportní hornoplošník se zadní nákladovou rampou. Na bázi An-8 byl v roce 1956 zahájen souběžný vývoj dvou čtyřmotorových typů z konstrukční kanceláře Antonov - osobního An-10 a nákladního a vojenského transportního An-12. Prototyp An-12, vojenské transportní verze, vzlétl v březnu 1957. Ve stejném měsíci jako jeho osobní protějšek An-10. Byl poháněn turbovrtulovými motory Kuzněcov NK-4 a od An-10 se odlišoval především zkráceným trupem, zadní nákladovou rampou a střelištěm umístěným na ocasní části. Potíže se stabilitou byly vyřešeny skloněním konců křídla směrem dolů, nemusela se tedy jako v případě An-10 přidávat kýlová plocha pod zadní část trupu (což by také způsobovalo problémy při sklápění rampy). Stejně jako většina typů od Antonova mohla "dvanáctka" operovat bez problémů z nezpevněných ploch. V roce 1961 vzlétl prototyp An-12B, civilní nákladní verze bez zadního střeliště, poháněná úspornějšími motory Ivčenko AI-20. Do služeb Aeroflotu vstoupila v roce 1966. Její vojenský ekvivalent An-12BP, opět vybavený střelištěm vzlétl poprvé v roce 1962. Ihned po zahájení výroby byly An-12 masově nasazeny ve vojenském letectvu SSSR a států Varšavské smlouvy. Kromě již výše zmíněných byl vyráběn v mnoha dalších variantách od klasické transportní až po variantu pro elektronický boj ( v kódu NATO se An-12 značil Cub, jeho verze pak Cub A,B,C atd.). Civilní An-12B odebíral zprvu jen Aeroflot, později se dostaly do služeb bulharského Balkanu (resp. jeho nákladní pobočky Bulair), polského LOTu nebo kubánské Cubany. V roce 1969 byla zahájena výroba An-12 v Číně pod označením Xian Y-8. Výroba An-12 v SSSR byla ukončena v roce 1973. Celkový počet vyrobených letadel dosáhl čísla 1248. Skutečného rozšíření v civilních službách doznal An-12 až po rozpadu SSSR. V té době zahájil Aeroflot rozprodej An-12B, přidalo se i ruské vojenské letectvo ( vojenským An-12BP byl pochopitelně odmontován 23 mm kanón ze zadního střeliště). An-12 se tak dostali do služeb drtivé většiny nově vzniklých národních dopravců nástupnických států SSSR, ale i do služeb dopravců nově vzniklých. Například Air Ukraine, Uzbekistan Airways, Kazair, Tajikistan Airlines. An-12 se rozšířili také v zemích tzv. třetího světa a státech východní Evropy. Na přelomu století bylo možno vidět nejvíce Antonovů 12 na letišti v Sharjah ve Spojených arabských emirátech, kde se soustřeďoval velký počet těchto letounů nejroztodivnějších dopravců. V Sharjah také Rusové provozovali opravárenskou základnu pro An-12.
Nejdále se ve vývoji letounu An-12 dostala Čína, kde se letoun vyráběl i v roce 2017. Jednalo se však o pokročilou modernizovanou verzi označenou Shaanxi Y-9 vybavenou novým radarem, motory, vrtulemi a vybavením kokpitu pilotů.
(foto: © By Björn Strey, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26606877)
Rozpětí | 38,00 m |
Délka | 33,10 m |
Výška | 10,53 |
Max. vzletová hmotnost | 61 t |
Cestovní rychlost | 670 km/h |
Dolet | 3600 km |
Max. hmotnost nákladu | 20 t |
Počet členů posádky | 5 |
Motory | 4x Ivčenko AI-20K, výkon po 3075 kW |
Komerční provozovatelé An-12 v roce 2003:
Silk Way Airlines (2), KNAAPO (4), Data Intl (1), Aeroflot-Don (2), Aerofreight Airlines (3), Antex- Polus (4), Atran (7), Flight (1), Gromov Air (3), Kosmos Airlines (2), Tyumen Airlines (1), Vim Airlines (4), Zapolyare (4), Air West (1), Trans Attico (2), Uzbekistan Airways (2), Avia-Pusk (1), GST Aero (2), Varty Pacific Airlines (1), Antonov Airlines (3), Motor Sich (3), Veteran Airlines (3), Intrec Aviation Cambodia (2), Air Bas (1), Air Libya (1), Royal Airlines (1), Tiramavia (2), Aerovista Airlines (1), British Gulf Intl Airlines (4), United Arabian (1), Khors (3), Tapo Avia (2), Gorlitsa Airlines (1), Lviv Airlines (2), Ukrainian Cargo Airways (1), Volare Airlines (6), Astral Aviation (1), Phoenix Avia (1), Aerocom (4), Air Sofia (6), Airstars (1), Napo Aviatrans (3), Avial (6), Aviaobschemash (1), Aviast (3), CNG Transavia (2), Eurasia (1), Irkutavia (3), Polar Airlines (1), Sir Aero (1), Yakutia (3), Sarit Airlines (1), Trans Air Congo (1), Avialeasing (1), Almaty Aviation (2), Berkut Air (1), KNG Transavia Cargo (2), Lasare Air (2), Vega Airlines (5), Armenian Airlines (1), Renan (1), Pecotox Air (1), Tiramavia (2), Inter Trans Avia (1), Air People Intl (1)