Facebook

NABÍDKA KNIH







 

ENCYKLOPEDIE LETADEL

Antonov An-24

Podrobnosti
Zobrazení: 4366
V souladu s požadavky sovětského národního dopravce Aeroflotu na nový letoun pro krátké tratě, který měl nahradit pístové Iljušiny Il-14, započala Antonovova konstrukční kancelář v roce 1957 s vývojem nového letadla. Letoun měl mít kapacitu 32-40 cestujících, pohon měla zajišťovat dvojice turbovrtulových motorů. Rovněž měl být schopen operovat z neupravených ploch. První prototyp Antonovu An 24, jak byl letoun mezitím označen, se poprvé vznesl 20.12. 1959. An-24 se představil jako robusní hornoplošník vybavený dvěma turbovrtulovými motory Ivčenko AI-24I. Ty poháněly dvě čtyřlisté vrtule. Oproti původním specifikacím byl trup prodloužen tak, že pojal 44 cestujících. Zkušební provoz An-24 u Aeroflotu začal v roce 1962 a od 31.10. 1963 byly An-24 nasazeny na linkách z Moskvy do Voroněže a Saratova. Oproti prvním sériovým strojům měly kapacitu 50 cestujících a označovaly se An-24B. An-24B se dodávaly také ve smíšené verzi a ve verzi rychle přeměnitelné z osobní na nákladní. Další modifikací byla An-24RV, která měla v pravé motorové gondole zabudovaný malý pomocný proudový motor o tahu 9 kN, který se používal jako zdroj energie při vypnutých motorech tzv. APU. Tato verze se dobře exportovala, převzali ji mj. polský LOT, bulharský Balkan, rumunský Tarom. An-24T byla nákladní verze, kde dveře do kabiny cestujících nahradily velké nákladové dveře. Další nákladní verze RT byla stejně jako RV vybavena pomocným proudovým motorkem. Verze An-24P byla určena pro vojenské využití jako transportní a výsadková. Výroba An-24 skončila v roce 1978. Celkem bylo vyrobeno přes 1 100 letounů různých verzí, výroba bezlicenční kopie pod označením Xian Y-7 pak pokračovala v Číně a dalším vývojem se z ní stal letoun Xian MA-600.

 

Antonovy An-24 byly vyráběny na třech místech. Nejdéle v Kyjevě mezi léty 1959-1979, dále pak v Ulan-Ude mezi léty 1965-1970 a také v Irskutsku (1967-1971).

 

(foto: ©  Dmitry Karpezo , CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24644024)

 

Rozpětí 29,20 m
Délka 23,53 m
Výška 8,32 m
Max. vzletová hmotnost 21 t
Cestovní rychlost 450 km/h
Dolet 2440 km
Max. počet cestujících 50
Počet členů posádky 3-4
Motory 2x Ivčenko AI-24A, výkon po 1 902 kW

 

https://www.youtube.com/watch?v=gPDkKyzOJr4&t=7s

 

Komerční provozovatelé An-24 v roce 2002:

Tajikistan Airlines (6), Turkmenistan Airlines (3), MIAT (10), Cubana (7), Heli Air (2), Aeroregional (2), Bravia (1), Dauria (2), Orenburg Airlines (5), Perm Airlines (3), Polar Airlines (3), Tyumen Airlines (6), SCAT (1), Lviv Airlines (7), Podillia Avia (1), President Airlines (1), West Coast Airways (2), Hangard Aviation (1), Aerocaribbean (1), Alada (1), Balkan (3), Aviostart (1), Air Koryo (5), Adygheya Avia (3), Aerokuzbass (1), Alrosa (9), Angara Airlines (3), Astrakhan Airlines (3), AVL (4), Baikal Airlines (8), BAL (1), Bural (2), Centre Avia (1), Cheboksary Air Enterprise (3), Chukotavia (2), Daghestan Airlines (2), Dalavia (17), Gromov Air (1), Izhavia (2), Karat (2), Katekavia (4), Khakasia (2), Kirov Air Enterprise (4), Komiinteravia (7), Kuban Airlines (1), Magma (1), Nizhegorodskie Avialinii (5), Novosibirsk Air Enterprise (10), Ryazan Aviatrans (2), Saransk Air Enterprise (3), Saravia (1), Sat Airlines (6), Sibaviatrans (5), Staero (2), Stela (1), Tatarstan Air (4), Tavia (2), Tomskavia (7), Tyumenaviatrans (11), Ural Airlines (3), Vaso Airlines (1), Voronezhavia (3), Yakutsk Airlines (1), Yamal Airlines (2), Yoshkar-Ola Air Enteprise (5), Trans Air Congo (3), Uzbekistan Airways (11), Tselina (3), Tulpar (3), Air Urga (6), ARP 410 Airlines (5), Aviant (2), Crimea Air (5), Donbass - Eastern Ukrainian Airlines (7), Icar Airlines (2), Motor Sich (3), Tavria-Mak (3), Sanair (1), Ukraine National Airlines (20), Ariana Afghan (1), Coage Airlines (1), Ecuato Guineana de Aviacion (1), UTA (1), Malift Air (1), Armenian Airlines (3), Jupiter Avia (2), Aerocom (7), Air Moldova (5), Renan (1), Belavia (2), Gomelavia (6)