Sdružení British Aerospace (BAe), které se prosadilo na trhu malých regionálních letadel již v sedmdesátých letech elegantním commuterem Jetstream 31, zahájilo roce 1983 předběžné projekční práce na zvětšené verzi J-31. Popud k tomuto kroku dalo obchodní turné Jetstreamu 31 po Austrálii, kde tamější místní dopravci projevili zájem o Jetstream s kapacitou zvětšenou na 30 míst. Zpočátku BAe uvažovalo pouze o vývoji prodloužené verze J-31, avšak konzultace s potenciálními zákazníky vedly k přehodnocení celého projektu. Proto sdružení BAe zahájilo v roce 1989 práce na značně změněném projektu označeném Jetstream 41. V září 1989 byla uzavřena kooperační dohoda s americkou firmou Gulfstream Aerospace v jejímž rámci se americká firma postarala o vývoj a následnou produkci nového křídla. Pro pohon J-41 byl zvoleny dva americké turbovrtulové motory Garrett TPE-331-14. První prototyp se poprvé vznesl 25.9. 1991. Hlavními konstrukčními změnami , které odlišují J-41 od J-31 je nové křídlo od firmy Gulfstream a o 4,88 m prodloužený trup. První letouny převzaly 25.11. 1992 britské společnosti Loganair a Manx Airlines. Avšak hlavním odbytištěm pro J-41 byl severoamerický trh, kam směřovala většina vyrobených letounů a to i přesto, že na počátku 90tých let zkolaboval jeden z potenciálních největších odběratelů J-41 - PanAm Express. Výroba J-41 skončila v roce 2001.

Jetstream 41 jihoafrické společnosti South African Airlink  (foto: © Bryan Clarke)

 

Rozpětí 18,29 m
Délka 19,25 m
Výška 5,74 m
Max. vzletová hmotnost 10,4 t
Cestovní rychlost 482 km/h
Dolet 1093 km
Max. počet cestujících 30
Počet členů posádky 2
Motory 2x Garrett TPE-331-14, výkon po 1 310 kW

 

Komerční provozovatelé Jetstreamu 41 v roce 2002:

Atlantic Coast Airlines - United Express (31), Trans States Airlines - US Airways Express (25), Airlink Zimbabwe (1), Origin Pacific Airways (4), South African Airlink (16), Airlink Swaziland (1), British Airways Express (13), Sun Air of Scandinavia (2)