Během druhé světové války dva velcí američtí výrobci letecké techniky Consolidated a Vultee spojili své síly v koncernu Convair ( Consolidated – Vultee Aircraft). Oba výrobci před i po sloučení produkovali především vojenská letadla, ale v roce 1945 firma Convair zkusila štěstí v kategorii, která se v té době zdála nejlákavější – vyrobit náhradu dopravních letounů Douglas DC-3. Podněcována společností American Airlines vyvíjela dvoumotorový stroj pro 30 cestujících určený především pro vnitrostátní americké tratě. Prototyp stroje označeného Convair CV-110 s pístovými motory Pratt & Whitney R2800-CA-11 byl zalétán v roce 1946, avšak zcela zklamal. Convair musel nedostatky napravit a 16.3. 1947 zalétal podstatně dokonalejší CV-240 s obchodním názvem Convair Liner. Měl pozoruhodně vyvážené proporce, přetlakový trup pro 40 cestujících, štíhlé křídlo s účinnými prostředky pro zkrácení vzletu a přistání a nápadnou svislou ocasní plochu s dlouhým přechodem do hřbetu trupu. Jedním z prvků úspěchu CV-240 se staly dvouhvězdicové osmnáctiválce Pratt & Whitney R2800-CA18, jedny z nejlepších jaké firma P & W vyvinula pro civilní použití. Jejich výfukové roury byly svedeny do ejektorové trubice, kde se výfukové plyny mísily se vzduchem v poměru 5:1. Tato směs unikala dozadu tryskou, takže vyvíjela statický tah zrychlující letoun o 16-19 km/h. Podle přání zákazníka se vstupní dveře do kabiny montovaly buď před křídlo nebo za ně. Obvykle se otvíraly nahoru, přičemž za spodní části otvoru se sklopilo schodiště, takže letoun nepotřeboval přistavit schůdky. Společnost American Airlines, iniciátor vývoje CV-240, objednala zprvu 100 kusů, pak však požadavek snížila na 75. Uvedla je na linky 1.6. 1948. Následovala Western Airlines, která letoun uvedla na linky 1.9. 1949. Poté přišli objednávky od Pan American, United Airlines a dalších. V Evropě létaly CV-240 u belgické Sabeny, holandských KLM, polského LOTu atd. Celkem bylo vyrobeno 176 civilních CV-240.

( pramen: V. Němeček - Dvoumotorová pístová dopravní letadla, Atlas letadel svazek 4, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1984)

Letecká společnost Trans Australian Airlines zakoupila u výrobce několik letadel Convair 240, které měly při dodávacích letech z USA do Austrálie celkem 21 mezipřistání. Trasa letů byla následující: San Diego - Tulsa - Chicago - Goose Bay - Narsarsuak - Keflavik - Prestwick - Londýn - Marseille - Tripolis - Cairo - Basra - Karáčí - Dillí - Kalkata - Rangůn - Singapur - Jakarta - Makassar - Darwin - Alice Springs - Melbourne

(foto: © RuthAS, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=16083114)

 

Rozpětí 27,98 m
Délka 22,77 m
Výška 8,2 m
Max. vzletová hmotnost 18,4 t
Cestovní rychlost 432 km/h
Dolet 2880 km
Max. počet cestujících 40
Počet členů posádky 4
Motory 2x Pratt & Whitney R2800-CA18, výkon po 1 764 kW

 

Komerční provozovatelé CV-240 v roce 2000:

Rhoades Intl. (3), Tolair (1), Trans Florida (7), Wings of Hope (1), Trans Fair (1), Air Tahoma (4), Dobita Air Cargo (1)