Letouny kanadské továrny De Havilland of Canada si získaly po druhé světové válce značnou oblibu a nečekaně se rozšířily. Zvláště lehké dopravní letouny s krátkým vzletem a přistáním konstruované pro tvrdé kanadské podmínky se uplatnily v civilních i vojenských službách na všech kontinentech. V roce 1951 se objevil robusní vzpěrový hornoplošník DHC-3 Otter pro dva piloty a 10 cestujících, poháněný hvězdicovým motorem Pratt & Whitney R-1340 o 440 kW. Ihned se prosadil na trhu a bylo vyrobeno 450 kusů. Konstrukce Otteru měla vynikající rezervu nosnosti a pevnosti, avšak jejich využití limitoval motor. Proto bylo v roce 1964 rozhodnuto, že základní aerodynamická i technická koncepce bude využita pro modernější letoun letoun označený DHC-6 a pojmenovaný Twin Otter. Twin Otter zachovával robusnost svého předchůdce, měl i obdélníkové vzpěrové křídlo s dvojštěrbinovými vztlakovými klapkami a obdobně řešený prostorný trup s dvojkřídlovými dveřmi na levém boku. Příď trupu však byla vřetenovitá a na křídle byly umístěny dva turbovrtulové motory Pratt & Whitney of Canada PT6A-6 po 425 kW. Podvozek zůstal pevný, avšak oproti pístovému DHC-3 byl příďový. Prototyp DHC-6 byl označen CF-DHC-X a vzlétl 20.5.1965. Osvědčení amerického úřadu pro civilní letectví FAA získal v červenci 1966 a vzápětí byl první stroj ze série, označené DHC-6-100, dodán prvnímu zákazníkovi - Správě zemědělství a letectví provincie Ontario. Od čtvrtého sériového stroje byly motory PT6A-6 nahrazeny PT-6A-20 se stejnou výkonností, ale příznivějšími vzletovými charakteristikami. Kabina mohla pojmout kromě dvou pilotů 12 - 18 cestujících nebo náklady různého druhu do hmotnosti 1930 kg. Vyztužená podlaha s upevňovacími body, velké nákladní dveře a vhodná výška jejich prahu nad zemí usnadňovaly nakládání zboží. Letoun dokázal vzlétat na vzdálenosti 457 m a pro přistání stačilo 591 m. V sérii DHC-6-100 se vyrobilo celkem 115 letounů a v dubnu 1968 ji nahradila série DHC-6-200. Ta se lišila především prodlouženou přídí trupu, kde byl i zavazadlový prostor. Obě verze -100, -200 i verze následující mohly mít místo podvozkových kol namontovány lyže nebo plováky. V případě instalace plováků jsou na vodorovné ocasní ploše dvě pomocné svislé plošky vyrovnání zvětšené plochy před těžištěm. Od 31. vyrobeného letounu se Twin Ottery dodávaly ve zdokonalené verzi DHC-6-300, jejíž první sériový kus byl předán na jaře 1969. Byla poháněna motory PT6A-27 s výkonností po 486 kW, takže se podstatně zdokonalily i vlastnosti stroje při vzletu a přistání. Velká část letounů Twin Otter se dodávala v úpravě pro místní dopravu cestujících (tzv. commutery). Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začala firma De Havilland připravovat verzi DHC-6-400 s prodlouženým trupem, 22 sedadly pro cestující a motory PT6A-34 po 551 kW, avšak nakonec byl vývoj této verze zrušen ve prospěch modernějšího DHC-8. Výroba verze DHC-6-300 pokračovala do roku 1988, kdy byl dodán poslední 834. letoun.

(použité prameny - V. Němeček - Dvoumotorová proudová a turbovrtulová dopravní letadla - Atlas letadel, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1981)

 

 

Produkce typu DHC-6 byla obnovena v roce 2010, kdy výrobní dokumentaci zakoupila kanadská firma Viking Air. Modernizované stroje jsou vyráběny pod označením Series 400 a do poloviny roku 2017 jich bylo dodáno již 125 kusů.

(foto: ©By Bryan Luna,  CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40756368)

  verze -300
Rozpětí 19,81 m
Délka 15,77 m
Výška  
Max. vzletová hmotnost 5,67 t
Cestovní rychlost 232 km/h
Dolet 1775 km
Max. počet cestujících 20
Počet členů posádky 2
Motory 2x Pratt & Whitney PT6A-27, výkon po 486 kW

 

Komerční provozovatelé DHC-6 v roce 2003:

Avcom (5), Nature Air (1), Tunis Avia (2), Schreiner Airways Cameroon (5), Aeropelican (2), Inland Pacific Air (1), Macair Airlines (1), Regional Pacific Airlines (2), Whitaker Air Charters (2), Carib Aviation (2), Vanair (4), Rossair (8), Solenta Aviation (2), Ayeet Aviation (1), Lybian Arab Airlines (13), Regional Air Service (2), Aero Contractors (2), Air Madagascar (4), Polynesian (2), Airkenya (3), Skytrail (4), Air Jamaica Express (2), TIA 2000 (2), Maldivian Air Taxi (17), Trans Maldivian Airways (12), Malaysian Airlines (5), Royal Nepal (7), Shangri-la Air (2), Skyline Airways (1), Yet Airlines (3),  TMK Air (1), Air Burundi (1), Pakistan Intl (2), Royal Tongan (1), China Flying Dragon (4), Adlair Aviation (1), Air Inuit (6), Air Labrador (4), Air Tindi (6), Arctic Southwest Charters (2), Aviation Quebec Labrador (1), First Air (3), Innu Mikunal (1), Kenn Borek Air (16), Liard Air (1), Nakina Outpost Camps (1), North Cariboo Air (3), North Wright Airways (2), Osprey Wings (1), Provincial Airlines (3), South Nahanni Airways (1), Transwest Air (4), Unaalik Aviation (2), Walsten Air Services (1), West Coast Air (4), Dap Airways (1), AFC (1), Air Service Wildgruber (1), Businesswings (1), Walkers Intl (1), Wiggins Airways (1), Air Greenland (2), DCE (2), Winair (4), Airfast Indonesia (3), Air Regional (2), GT Air (1), Merpati (6), Trigana Air Services (2), SMAC (1), Surinam Airways (2), Airlines of PNG (5), MAF Papua (5), Southwest Air (1), Corporate Air Inc .(2), Pacificair (1), Air Seychelles (3), Air Sao Tome & Principe (1), Flugfelag Islands (2), Air Fiji (1), Sun Air Pacific (3), Sonair (9), TACV (1), Iranian Air Transport (1), Ethiopean Airlines (3), Aircalin (1), Air Moorea (3), Air Tahiti (1), Aviazur (1), Isle of Scilly Sky Bus (2), Loganair (2), Zimex Aviation (8), ACES (3), Helicargo  (1), Aeroperlas (3), ADK (2), Air Nippon (2), Freefall Express (4), Grand Canyon Airlines (6), Promech Air (2), Ross Aviation (2), Samoa Air (3), Scenic Airlines (15), SVG Air (1), LADE (6), Air Serv Intl (1), Conocophillips Aviation Alaska (1), Continental Aviation Services (1), Era Aviation (9), Corporate Air (4)