Dash 7 byl projektován jako letadlo s vlastnostmi STOL ( Short TakeOff and Landing – krátký vzlet a přistání) a může operovat s drah něco o málo delších než 500 m. Není tudíž překvapením, že DHC-7 můžeme vidět na horských letištích a podobných přistávacích plochách, kde by bylo pro jiné typy letadel s podobnou kapacitou obtížné přistát. Po počátečních obtížích kanadská vláda podpořila projekt firmy De Havilland of Canada – DHC-7 a první vzlet letounu se odehrál v roce 1975. Klíčem k úspěchu měla být nízká hladina hluku, relativně i nízké provozní náklady a samozřejmě STOL. Vlastností STOL bylo dosaženo velkými klapkami, téměř po celé ploše křídla, spoilery a čtyřmi motory Pratt & Whitney of Canada PT6A-50 s pouhými 1200 otáčkami za minutu. Vestavěné schůdky usnadňovaly přístup do letounu. Větší počet letadel DHC-7 bylo dodáno ve verzi QC (Quick Changeable) – rychle změnitelném interiéru z pasažérské na nákladní verzi. Tato verze se vyznačuje velkými dveřmi na pravé straně za pilotní kabinou. Několik strojů bylo dodaných vojenským letectvům bylo vybaveno výkonnějšími motory PT6-66. V úvahách konstruktérů se objevila i prodloužená verze, ale nebyla realizována.

 

 (foto: © Aero Icarus,, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26728387)

Komerční provozovatelé DHC-7 v roce 2000:

Petroleum Air Service (5), Hellenic Star Airways (1), Avcom (1), Jetcraft Aviation (1), LTA (4), Air Guinee (1), Arkia (8), Skyline (2), Airkenya (2), Yemenia (4), Tassili Airlines (1), Berjaya Air (2), Cargaard Aviation (1), Conair Aviation (1), First Air (1), Trans Capital (2), Voyageur Airways (7), Brymon Airways (2), Benaviation (2), Greenlandair (6), Pelita Air (6), Asian Spirit (1), Seair (1), Helicol (2), Farwest Airlines (2), Gulfstream International (4)