V roce 1996 zahájila firma Fairchild, která pohltila německého výrobce Dornier, ambiciózní projekt. Přestavět turbovrtulový Dornier 328 na proudový. V úvahu přicházelo hned několik typů motorů: General Eletric CFE738, AlliedSignal LF507, Allison AE307 a Pratt & Whitney of Canada PW306A. Nakonec byl vybrán motor kanadský. Potom se začalo s přizpůsobováním draku proudovým motorům. Byly zesíleny některé trupové přepážky, zesílené podvozkové nohy dodala firmy Messier Dowty a nové hydraulické brzdy dodal Dunlop. Hmotnost proudových motorů nakonec byla o 36 kg lehčí než u původních turbovrtulových. Cestovní rychlost se zvýšila na 741 km/h. Slavnostní roll-out prototypu pozn. značky D-BJET se odehrál 6.12. 1997, k prvnímu letu se 328JET vznesl 20.1. 1998. Podle původních plánů mělo být dosaženo certifikace v březnu 1999, ale vyskytly se problémy se systémem podvozkových brzd firmy Dunlop a tlumiči podvozku od Messier Dowty. Oba systémy musely být upraveny, což vedlo ke zdržení. Poněkud se totiž opomnělo, že motory nemají obraceče tahu a ve srovnání s původní, turbovrtulovou verzí, chybí brzdný účinek vrtule. Problémy se ale podařilo po několika měsících odstranit. K prvním zákazníkům patřili francouzská Proteus Air (dala nakonec přednost konkurenčnímu Embraeru 135) a Aspen Mountain Air (zbankrotovala) z USA. Cena prvních letounů dosahovala 10,9 mil. USD. Fairchild Dornier 328JET se nakonec příliš neprosadil. Fairchild uvažoval i o výrobě prodloužené verze 428JET, její vývoj byl ale zrušen ve prospěch nových letounů 728JET a 928JET. K jejich výrobě již nedojde protože v roce 2002 zbankrotoval sám Fairchild - Dornier.

foto: Björn Strey - IMG_6697 X, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26607231

Komerční provozovatelé Do-328JET v roce 2000:

Hainan Airlines (13), Wanair (1), Air Vallee (1), Gandalf Airlines (6), Atlantic Coast jet - Delta Connection (14), Ozark Airlines (2), Skyway Airlines (4), Tyrolean Jet Service (1), Tyrolean Air Ambulance (1)