První úvahy firmy Fairchild o výrobě prodloužené verze licenčního Fokkeru 27 sahají do roku 1960, kdy Eastern Airlines projevily zájem o 2,35 m prodloužený letoun, který Fairchild označil F-27E. Zůstalo však pouze u projektu. V roce 1964 se však Fairchild k projektu vrátil, hlavně díky tomu, že začal stagnovat prodej klasických licenčních F-27. Američtí regionální dopravci sice měli zájem o F-27, ale požadovali verzi s větší kapacitou cestujících. Fairchild odpověděl letounem F-27 II. Hlavní změny oproti klasickému F-27 spočívaly zejména v trupu prodlouženém o 1,83 m, instalaci výkonnějších motorů Rolls-Royce Dart 7 a zvýšené maximální vzletové hmotnosti na 19 732 kg. V zadní části trupu byly nové prostory pro náklad a zavazadla, kapacita cestujících vzrostla na 52, upraveny byly i ocasní plochy. V lednu 1965 obdržela továrna Fairchild-Hiller (v průběhu vývoje F-27 II pohltil Fairchild firmu Hiller Aircraft Factories) objednávku na 18 kusů F-27 II od Mohawk Airlines. Mohawk ale požadoval aby bylo značení letounu změněno na FH-227, kvůli marketingové strategii mělo označení připomínat Boeing 727. Fairchild-Hiller Mohawku vyhověl a to i přes nesouhlas Fokkera. Nakonec vypustil i obchodní jméno Friendship. Fokker byl nucen přeznačení, i když odporovalo licenční smlouvě, přehlédnout zejména kvůli zachování dobrých vztahů s Fairchildem, kterého potřeboval jako amerického distributora pro svůj další typ F-28. Že nakonec Fairchild odmítl F-28 na americkém trhu prodávat je již jiná kapitola. Další objednávku, na 6 FH-227, zaslaly Northeast Airlines. Piedmont Airlines objednaly 10 kusů nové verze FH-227B. Tato verze měla zesílené křídlo, vystužená okénka pilotní kabiny, vylepšené brzdy a byla vybavena vrtulemi o větším průměru. Následovaly Ozark Air Lines s objednávkou na 21 kusů FH-227B, Mohawk taktéž změnil původní objednávku klasických FH-227 ve prospěch verze „B“. Roll-out FH-227B (FH-227A se nakonec nevyráběl) se odehrál 2.2.1966. Povolení pro provoz s cestujícími bylo letounu uděleno 24.6.1966. Pět letounů zakoupila v roce 1967 také brazilská společnost Paraense. V roce 1967 požádaly Northeast Airlines Fairchilda jestli by nemohl jejich FH-227B vybavit ještě většími vrtulemi, vylepšenými brzdami a koly podvozku. Fairchild provedl požadované úpravy a letouny se značily FH-227C. Po počátečních slibných letech, v roce 1966 bylo dodáno 26 letounů a v roce 1967 38 letounů, nastala opět stagnace. V roce 1968 se podařilo prodat pouze 4 FH-227. Fairchild se snažil ještě zachránit situaci a nabídl vylepšené FH-227D a FH-227E s výkonnějšími motory, zvýšenou max. vzlet. hmotností a upravenými vztlakovými klapkami. Avšak neuspěl a dodal pouze 8 letounů těchto verzí vládám Mexika a Uruguaye. Na začátku 70tých let bylo několik vyrobených FH-227 vybaveno velkými nákladovými dveřmi a pak byly používány jako nákladní. Celkem bylo vyrobeno 78 FH-227, výroba skončila v roce 1973.

Fairchild-Hiller FH-227B kanadského dopravce Nordair  (foto: © Steven Thomson)

 

  verze B
Rozpětí 29,00 m
Délka 25,50 m
Výška 8,71 m
Max. vzletová hmotnost 20,64 t
Cestovní rychlost 435 km/h
Dolet 2660 km
Max. počet cestujících 56
Počet členů posádky 2
Motory 2x Rolls Royce Dart 532- 7, výkon po 1 730 kW

 

Komerční provozovatelé FH-227 v roce 2004:

Atlantic Airlines de Honduras (1), Afrijet Airlines (1), Aerocaribe (1)