V roce 1962 se firma Fokker rozhodla vyvinout svůj první proudový letoun značený Fokker 28. Fokkerovi se podařilo v roce 1964 podepsat smlouvy s britskou firmou Short Brothers& Harland, která měla vyrábět křídla a dvěma německými koncerny VFW a HFB, které byly pak zodpovědné za ocasní část a několik částí trupu. Sám by totiž na vývoj finančně nestačil i když dostával vydatné subvence od nizozemských státních orgánů. K pohonu byly vybrány motory Rolls – Royce Spey Mk. 555-15, které byly použity u letounů HS-121 Trident a BAC 1-11, ale byly upraveny tak , aby měly nízké náklady na údržbu a provoz, jak jen to bylo u tohoto typu motoru možné. Například neměly obraceče tahu ( kvůli nižší spotřebě paliva), což se projevilo i v jejich nižší hmotnosti. Motory byly umístěny na zádi, aby se předešlo jejich poškození od odlétávajících kamínků a jiných nečistot na dráze. Namísto obracečů tahu, obdržela „dvacetosmička“ 10 velkých rušičů vztlaku (5 na každém křídle), které se automaticky vysouvaly po přistání. Na ocase byly umístěny aerodynamické brzdy, které se skládaly ze dvou částí a hydraulicky se vysouvaly při letu nebo při přistání. Aerodynamické brzdy měly několik výhod. Pomocí nich mohl F28 velmi rychle sklesat do nižší letové hladiny, byl stabilní při nízkých rychlostech a plně vysunuté brzdy také zkracovaly délku dojezdu po přistání. Díky ocasním plochám ve tvaru T a aerodynamickým brzdám byl letoun také výborně ovladatelný. Vyklápěcí vstupní dveře s vlastními schůdky byly umístěny vpředu. Obchodní název Fellowship vznikl jako vítězný návrh při hlasování zaměstnanců. Bylo rozhodnuto o výrobě 3 prototypů, rollout prvního se odehrál 4.4. 1967 na amsterdamském letišti Schiphol a první let se konal 9.5.1967 tamtéž. Fokker F28-1000 obdržel certifikát nizozemského leteckého úřadu 24.2.1969, který byl následován certifikátem americké FAA 24.3. téhož roku. První společností, která zařadila Fellowship na své linky byla norská Braathens SAFE dne 28.3.1969. V tu dobu Fokker registroval 12 objednávek od 5 aerolinií, plus 10 dalších od firmy Fairchild. Fairchild měl fungovat, podobně jako tomu bylo u předchozího typu F-27, jako americký prodejce typu F-28. Avšak americký partner od spolupráce ustoupil a začaly vleklé potíže s prodejem. Fokkerovi se podařilo s problémy prodat pouze 97 strojů verze -1000. V roce 1971 byla představena verze -2000, která se od "tisícovky" odlišovala o 2,21m delším trupem. Této verze se prodalo 10 kusů ... Fokker se přesto nevzdával a vyvinul verzi -4000. Ta se vyznačovala výkonnějšími motory Spey 555-15P. Byla nejúspěšnější a prodalo se jí 112 kusů. Dne 27.8.1973 byl představena nejvýkonnější verze F28-6000. Měla zesílenou konstrukci a zvětšené rozpětí křídla o 1,5 m. Avšak podařilo se prodat pouze 3 kusy kanadské Great Lakes Airlines. Poté Fokker ještě vyvinul verze -3000 (měla trup z verze -2000, ale dosahovala výkony verze -4000) a -5000 ( což měla být verze s trupem "třítisícovky" a křídlem z -6000). To však už byla "labutí píseň" typu F-28. Bylo prodáno pouze 19 strojů verze -3000, verze -5000 se nerealizovala vůbec. Bohužel hodně společností objednávalo F28 ve velmi malých počtech a pouze několik mělo rozsáhlejší flotily Fellowshipů. Největším operátorem letounu byla Garuda Indonesia, která první dva F28 zařadila do flotily v roce 1971 a postupným doplňováním dosáhl počet těchto letounů v její flotile čísla 36 (později většinu strojů předala dceřiné společnosti Merpati). Celkem bylo vyrobeno 241 letadel typu F-28 všech verzí.

foto: RuthAS - CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30462236

Komerční provozovatelé Fokkeru 28 v roce 2000:

Aerocontinente (1), TANS (1), Air Botnia (6), Garuda Indonesia (5), Manunggal Air (1),  Merpati (24), Pos Ekspres Prima (1), Laoag Intl. Airline (1), Biman Bangladesh (3),  Equaflight Service (1), Air Gabon (1), Air Mali (1), Ansett Australia (4), Flight West Airlines (3), Kalahari Express (2), Air Burkina (1), President Airlines (1), Montenegro Airlines (2), Intensive Air (1), Airlink Swaziland (1), Libyan Arab Airlines (3), Air Mauritanie (2), African International (1), Canadian Regional (32), Iran Aseman Airlines (6), Air Liberte (4), Occitania Jet Fleet (1), Avisto (1), TAME (2), Satena (1), PB Air (3), American Falcon (1), Horizon Air (21), Pelita Air (6)