V první polovině šedesátých let minulého století požadovala sovětská letecká společnost Aeroflot 15 - 19místný letoun, který by byl schopen operovat ve stížených podmínkách jak z normálních betonových drah, tak i z nezpevněných ploch. Zadání se chopil československý LET, který započal práce na novém letounu označeném L-410 v roce 1967. Předpokládalo se multifunkční využití a tak mohl být L-410 konvertován od verze čistě dopravní pro dopravu cestujících přes nákladní, sanitní, výsadkovou až po fotogrammetrickou. Jako pohonné jednotky byly z USA zakoupeny turbovrtulové motory Pratt & Whitney PT6A-27o výkonu po 533 kW. První prototyp (pozn. značky OK-YKE) odstartoval 16.4.1969 a po dokončení základních letových zkoušek se vydal na aerosalon do Paříže. V roce 1972 začaly dodávky "čtyřistadesítek" sovětskému Aeroflotu. Během výroby došlo k několika konstrukčním úpravám např. v zesílení potahu vodorovných ocasních ploch, montáží třílistých amerických vrtulí Hartzell (na prototypech byly původně instalovány taktéž americké Hamilton Standard) a především v zesílení konstrukce draku vedoucí ke zvýšení max. vzlet. hmotnosti z 5400 kg na 5700 kg. Takto upravené letouny se značily L-410A. Kromě Aeroflotu převzal 12 letadel L-410A také slovenský Slov-Air. Klasické L-410 vyrobené dříve byly také upraveny na standard L-410A. Na L-410A navázala verze L-410M poháněná nově vyvinutými československými motory Motorlet (Walter) M-601A o výkonu po 544 kW a s domácími vrtulemi Avia V-508. Hlavním zákazníkem byl opět Aeroflot, který postupně v letech 1977-1979 odebral 100 kusů L-410M. Počátkem 80tých let však začal Aeroflot požadovat ještě výkonnější verzi schopnou operovat z nejmenších letišť v extrémních klimatických podmínkách. Z řady studií se zrodil nakonec L-410UVP - Ukoročennyj Vzljot i Posadka ( zkrácený vzlet a přistání). Nedá se však říci, že by úpravy požadované Aeroflotem "čtyřistadesítce" prospěly. Došlo ke zvýšení hmotnosti prázdného letounu načež musel být redukován počet cestujících, krácen dolet a tím došlo ke zhoršení provozní ekonomie. Od verzí A a M se UVP liší především vnějšími rozměry, motory M-601B, všechna kormidla včetně křidélek jsou kvůli úspoře hmotnosti potažena plátnem. Poprvé se L-410UVP odpoutal od země 1.11.1976. Celkem bylo vyrobeno 6 prototypů, které absolvovaly náročné testy v SSSR. Ale úspěšné zakončení zkoušek L-410UVP neznamenalo, že bude letoun zaveden do sériové výroby. V SSSR vyvstala "čtyřistadesítce" nepříjemná konkurence v podobě Antonovu An-28. Ten měl podle Antonova nahradit u Aeroflotu L-410 verzí A a M. Avšak zkoušky An-28 se neustále protahovaly a tak se nakonec Aeroflot rozhodl nahradit L-410 A a M letounem L-410UVP. První sériový UVP vzlétl 14.3.1979 a po návštěvě pařížského aerosalonu v témž roce byl předán Aeroflotu. Několik L-410UVP bylo dodáno také vojenskému letectvu NDR. Počátek 80tých let byl ve znamení zvyšování ekonomie provozu dopravních letadel. Bylo jasné že L-410UVP tímto aspektem příliš nevyniká a tak začali v LETu pracovat ekonomičtějším 19místném L-410UVP-E. Pro zvýšení doletu byly na konce křídel instalovány kapkovité nádrže o kapacitě 2 x 200 l, max. vzlet. hmotnost byla zvýšena na 6400 kg. Motorlet dodal motory M-601E o výkonu 560 kW, Avia pětilisté vrtule V-510. Prototyp L-410UVP-E vzlétl 30.12.1984, sériová výroba byla zahájena v roce 1986, prvním zákazníkem byl jako obvykle Aeroflot. Koncem 80tých se uvažovalo o prodloužené verzi L-410UVP-V pro 22 cestujících, ale Aeroflot neprojevil zájem. Kromě Aeroflotu odebíralo L-410UVP-E také vojenské letectvo SSSR, které je používalo pro výcvik navigátorů, několik letounů bylo dodáno do Polska, Maďarska a Bulharska. V roce 1990 byl Aeroflotu předán tisící letoun typu L-410. Avšak po rozpadu SSSR přestal mít Aeroflot o L-410 zájem a továrna LET závislá na prakticky jediném velkém odběrateli se dostala do problémů. LET se snažil prorazit na jiných trzích. V létech 1992-1995 se podařilo s jistými obtížemi prodat alespoň několik kusů L-410UVP-E20 zákazníkům z Jižní Ameriky, Afriky a Asie. Mezitím, 10.11.1993 vzlétla také „westernizovaná“ verze označená L-420 vybavená výkonnějšími motory M-601F. Po rozpadu SSSR se také rozvinul obchod s L-410 z "druhé ruky", které odprodávali ruští dopravci. Proto dnes poměrně velký počet letounů létá v Jižní Americe. V září 1998 zakoupila firmu LET americká společnost Ayres, která českého výrobce dovedla k vyhlášení bankrotu. V dnešní době se LET stále potácí na okraji existence (po vyhlášení bankrotu továrnu zakoupil Moravan Otrokovice, ale vedlo se mu stejně jako Ayresu – LET v roce 2004 opět vyhlásil bankrot). Další produkce nových L-410 nebo L-420 je nedohlednu.

Let L-410UVP-E slovenského dopravce Seagle Air (foto:© Lauri Huima)

 

  verze A verze UVP verze UVP-E
Rozpětí 17,48 m 19,49 m 19,98 m
Délka 13,61 m 14,47 m 14,47 m
Výška 5,83 m 5,83 m 5,83 m
Max. vzletová hmotnost 5,7 t 5,7 t 6,4 t
Cestovní rychlost 360 km/h 365 km/h 365 km/h
Dolet 1300 km 1040 km 1300 km
Max. počet cestujících 19 15 19
Počet členů posádky 2 2 2
Motory 2x Pratt &amp Whitney PT6A-27, výkon po 533 kW 2x Walter (Motorlet) M-601B, výkon po 515 kW 2x Walter (Motorlet) M-601E o výkonu 560 kW

 

Komerční provozovatelé L410 (L420) v roce 2004 (vyjma para verzí):

Blue Bird (8), TAG (3), Tikal Jets (2), Aero Costa Sol (1), Avion-Express (2), STA (3), Berkut (2), Euro-Asia Air (1), Zhezair (4), Aviaekspress Airlines (1), Rivne Universal Avia (10), Aeropacifico (1), Concors (3), Atlantic Airlines (2), DI Air (1), Aeroejecutivos (1), Ciaca Airlines (4), Comeravia (2), El Solde America (1), Sundance Air (1), Tranaca (1), Transaven (2), Rossair (2), Buraq Air (4), Preciosionair (3), Easy Link Air Services (3), MES (1), Eagle Air (2), Blue Sky Air Services (2), Mombasa Air Safari (2), United Airlines Kenya (1), Laus Air (1), Trade Air (3), Citylink (1), Air Leone (1), West Coast Airways (5), Planair (1), Comores Aviation (2), Airest (2), Avies (2), Rubystar (1), ABC Air (1), Budapest Aircraft Services (4), Farnair Hungary (5), Caribintair (2), Tropical Airways Haiti (4), Aerodomca (1), Air Santo Domingo (4), Caribair (4), SAP (6), Aviheco (1), Heliandes (1), Sadi (2), Searca (6), Taxi Aereo Ousiana (1), West Caribbean Airways (8), Aerolineas Sosa (4), Atlantic Airlines Honduras (10), LR Airlines (1), Silver Air (2), Dubnica Air (2), Seagle Air (2), Benair (2), Cruiser (1), TEAM (2), Archangelsk Air Enterprise (7), Ilin (1), Kazan Air Enterprise (12), Kostroma Air Enterprise (6), Petropavlovsk - Kamchatsky Air Enterprise (4), Vostok Airlines (6), Asian Spirit (3), South East Asian Airlines (8), Air Polonia (2), White Eagle (5), Alpe Air (1), Solinair (2), Aeroeste (3), Transairways (2), Antares (4), Tengeriin Vlaach Shine (1), Apatas (5), Heli Air (1), Hemus Air (1), Scorpion Air (2), Business Aviation (2), Jetair (1)