Počátky letouny Languedoc sahají do roku 1936, kdy Marcel Bloch (po válce se přejmenoval na Dassault), majitel proslulé továrny, zadal svému konstruktérovi, Jeanu Béziaudovi, úkol vyvinout čtyřmotorový dopravní letounu podle specifikací Air France. Práce na letounu probíhaly celkem rychle a 15.12.1939 se na továrním letišti Villacoublay poprvé vznesl prototyp nového letounu označeného Bloch 161. Po znárodnění francouzského leteckého průmyslu byl stroj přeznačen na SO-161. Po napadení Francie Německem byl odstaven v Bordeaux. Nacisté souhlasili s obnovením zkoušek až v únoru 1942. Testy pokračovaly pod německým dohledem až do května 1944, kdy byl prototyp SO-161 přemístěn do Německa a předán Luftwaffe. Koncem války byl zničen. Po válce rozhodlo francouzské ministerstvo letectví o zahájení sériové výroby Languedocu, tentokrát pod označením nově vzniklého podniku SNCASE SE-161. První sériový kus byl zalétán v září 1945 s motory Gnome-Rhone 14N. SE-161 měl kabinu vybavenou pro 33 cestujících a byl pozoruhodně rychlý, dosahoval cestovní rychlosti až 405 km/h. Nelze se proto divit, že Air France objednala bezprostředně 40 kusů. Languedocy začaly létat na pravidelných tratích Air France od května 1946 a nahradily AAC-1 (Junkersy 52/3m) na tratích z Paříže přes Oran do Casablanky a do Marseille. Již v září téhož roku však musely být všechny vyrobené stroje staženy k rekonstrukci podvozku, jenž způsoboval nekonečné obtíže a k montáži výkonnějších motorů Pratt & Whitney R-1830 Twin Wasp. Takto upravené SE-161/P7 se vrátily v březnu 1947 na africké tratě i na nové tratě do Barcelony aj. Pět letounů zakoupila v roce 1947 polská společnost LOT (vyřadila je v roce 1950), dalšími zahraničními zákazníky byli španělská Aviacion y Comercio, egyptský Misrair dále Air Atlas, Tunis Air a Air Lebanon. Air France začala Languedocy stahovat z osobní dopravy již koncem roku 1949, převáděla je k nákladní službě, ale ještě v roce 1951 je nasadila na charterových linkách do severoafrických kolonií s kabinou pro 44 cestujících. Jeden letoun se zřítil a 34 cestujících přišlo o život. Koncem roku 1954, kdy měla Air France ještě 13 Languedoců v provozu, je rázně jako zastaralé vyřadila. Celkem bylo vyrobeno 100 SE-161 z nichž značnou část používalo francouzské vojenské letectvo a námořnictvo.

(foto: © Groupe Aéronefs - Carlos de Brito http://groupeaeronefs.free.fr

 

  verze P7
Rozpětí 29,38 m
Délka 24,25 m
Výška 5,95 m
Max. vzletová hmotnost 22,94 t
Cestovní rychlost 405 km/h
Dolet 1000 km
Max. počet cestujících 44
Počet členů posádky 5
Motory 4x Pratt &amp Whitney R-1830, výkon po 882 kW

 

Komerční provozovatelé SE-161 v roce 2000:

V současnosti již není žádný SE-161 v provozu