Projekt SC7 Skyvan zahájila severoirská firma Shorts v roce 1959 a na začátku roku 1960 začala stavba prototypu. SC7 tak zahájil dlouhou řadu takzvaných “ létajících beden“ jak se těmto typům přezdívalo pro jejich hranaté tvary. Prototyp označený jako Shorts SC7 Skyvan series 1 (registrace G-ASCN) poprvé vzlétl dne 17.1.1963. SC7 byl malý víceúčelový hornoplošník poháněný dvěma řadovými pístovými motory Continental GTSIO-520. Důraz byl kladen také na nízké provozní náklady. V květnu 1963 bylo však rozhodnuto o použití motorů turbovrtulových a následně byly na první prototyp namontovány francouzské motory Turbomeca Astazou II o výkonu po 388 kW. Zkoušky se protahovaly a v březnu 1965 byly na letoun namontovány motory Astazou X o výkonu po 544 kW . 29.10. 1965 konečně vzlétl první sériový letoun verze Skyvan 3. Dále byla představena vojenská verze 3M a verze určená pro 19 cestujících poháněná motory Garrett TPE331-201. V roce 1969 byla představena luxusní verze Skyliner pro obchodní cesty. Skyvany se vyráběly do roku 1986 a bylo vyrobeno 153 letounů v nákladním, osobním, vojenském, výsadkovém a dalších provedeních.



foto: Mark Harkin, CC BY 2.0

  verze 3
Rozpětí 19,79 m
Délka 12,22 m
Výška 4,6 m
Max. vzletová hmotnost 5,67 t
Cestovní rychlost 402 km/h
Dolet 278 km/h
Max. počet cestujících 19
Počet členů posádky 2
Motory 2x Garrett TPE331-201, výkon po 533 kW

 

Komerční provozovatelé SC-7 v roce 2002 (kromě para (výsadkových) verzí): 

Summit Air Charter (3), SAL (1), Helicargo (1), CAE Aviation (2), Allwest Freight (2), Arctic Circle Air Service (3), North Star Air Cargo (5), Deltacraft (1), Danish Air Transport (1), Deraya Air Taxi (3), Indonesia Air Transport (4), Skylift (1), Horizon Airlines (1), Naturelink Charter (1), Layang-Layang (1), Pan Malaysian (1), Kivu Air (1), Trans Guyana Airways (1), SAL (1)