Vickers Vanguard vycházel ze svého předchůdce Viscountu. Viscount byl nasazen na pravidelné linky British European Airways (BEA) v roce 1953 a záhy si získal popularitu u cestujících. BEA chtěla stavět na jeho popularitě a tak zadala firmě Vickers vývoj většího letadla, které by operovalo na středních tratích s vysokou hustotou provozu. Vickerse objednávka potěšila, protože sám plánoval vývoj podobného letounu, aby mohl konkurovat americkému Lockheedu L-188 Electra. Jeden z důležitých faktorů pro prodejnost nového letounu byla ekonomika provozu. Vickers se proto rozhodoval mezi tehdy vyvíjenými proudovými a turbovrtulovými motory. Použít motory z Viscountu nemohl, protože pro ně byl nový letoun příliš velký a těžký. Nakonec firma zvolila turbovrtulové Rolls Royce RB109 Tyne. Poté Vickers zhodnotil 60 nezávislých návrhů, z něhož nakonec vybral dolnokřídlý letoun s průřezem trupu ve tvaru „osmičky“ ( dvou kruhových průřezů). Tento průřez byl zvolen z důvodů maximalizace prostoru jak v prostorech pro cestující tak i v nákladových. První návrhy Vanguardu byly projednány s BEA v říjnu 1955. BEA projevila zájem o 20 letounů a na dalších 5 si zajistila předkupní práva. Vickers tedy započal s výrobou, tak aby první letouny byly k dispozici na jaře 1960. V lednu 1957 projevila o letoun zájem Trans – Canada Airlines (TCA, později Air Canada) a objednala 20 Vanguardů a další 4 optovala. Tyto letouny se lišily od objednaných BEA zvýšenou max. vzlet. hmotností a vylepšenými motory Tyne. BEA se nakonec také rozhodla pro tuto upravenou verzi a posledních 14 letounů jí bylo v této verzi dodáno. První prototyp Vanguardu poprvé vzlétl 20.1. 1959, druhý 22.4. 1959. V dubnu byl dodán první Vanguard BEA, 21.5. 1960 také TCA. Bohužel hned další den byly všechny Vanguardy uzemněny kvůli poruše kompresoru motoru Tyne na letounu TCA. Povolení k provozu Vanguardy obdržely na konci roku po výměně kompresorů v motorech Tyne. Nakonec první dva zákazníci BEA a TCA byli také jediní a bylo dodáno pouhých 44 kusů Vanguardu (20- BEA, 23 – TCA). Na přelomu 60 a 70tých let začala BEA nahrazovat Vanguardy letouny Hawker Siddeley Trident a Vickers nabídl konverzi Vanguardů na nákladní. Nákladní verze se označovala 953C Merchantman a vyznačovala se velkými nákladními dveřmi na boku trupu a zesílenou podlahou. První let Merchantmanu se odehrál v roce 1969 a uživatelům této verze, kteří odkoupili letoun od BEA aTCA patřili Merpati Nusantara z Indonésie (8 strojů), Europe Aero Service (16), Invicta Intl. (6) a Airbridge Carriers (1). Souhrnně lze dodat, že Vanguard byl celkem povedený letoun, ale přišel na trh, jako většina britských letadel, o 3 roky pozdě.

Vickers 953 Vanguard - Air Canada  (foto: © John F. Ciesla)

 

Rozpětí 36,15 m
Délka 37,45 m
Výška 10,45 m
Max. vzletová hmotnost 66,45 t
Cestovní rychlost 680 km/h
Dolet 2945 km
Max. počet cestujících 139
Počet členů posádky 4
Motory 4x Rolls Royce Tyne, výkon po 4 137 kW

 

Společnosti používající Vanguard v roce 2002: 

V současné době již není žádný Vanguard v komerčním provozu