V únoru 1981, se konsorcium Airbus Industrie rozhodlo zahájit vývoj letadla pro krátké tratě, které by představovalo konkurenci pro typy Boeing 737 a McDonnell Douglas MD-80. Ačkoliv byl Airbus A320 koncipován jako přímý konkurent těchto dvou typů, Airbus Industrie nakonec vyvinulo úplně novou kategorii letounu pro krátké a střední tratě. Trup byl rozměrnější (pro větší pohodlí cestujících a větší prostory pro náklad). British Aerospace dodalo nový typ křídla, instalovány byly nové motory CFM56 od americko-francouzského konsorcia General Eletric/SNECMA. Do letounu bylo zabudováno počítačem ovládané elektroimpulzivní řízení „fly by wire“. Toto řízení pak bylo předmětem diskusí po několika haváriích Airbusu A320, jeho podíl na haváriích však nebyl prokázán. Jedna z variant příčin havárie způsobeném řízením "fly by wire" panuje u zřícení letounu Air France při průletu na leteckém dnu v Mulhouse 26.6.1988. Zde byla příčinou havárie určena pilota, který i přes varování systémů o blízkosti země klesl s letadlem pod bezpečnou výškou. Na konci průletu již nedokázal letadlo zvednout a havaroval do blízkého lesního porostu. Další z verzí ale hovoří o tom, že francouzští vyšetřovatelé zničili poslední část pásky letového zapisovače, aby skryli důkaz o závadě systému "fly by wire".

Nové materiály použité na A320 snížily celkovou hmotnost letounu. Slavnostní vytažení z výrobní haly Airbusu A320 se odehrálo 14.2. 1987. V té době Airbus registroval 262 pevných objednávek a 157 opcí. První let Airbus A320 vykonal 22.2. 1987 a 28.4. 1988 začal létat na linkách Air France. O dva dny později převzala svůj první letoun z objednaných deseti i British Airways ( jednalo se o letouny objednané původně společností British Caledonian, kterou ale British Airways ještě před převzetím Airbusů A320 pohltily). Prvních 21 letounů bylo vyrobeno ve verzi A320-100. Od té doby Airbus dodává pouze letouny verze –200, které se vyznačují větší kapacitou nádrží, výkonnějšími motory, o 7 tun vyšší maximální vzletovou hmotností a winglety na koncích křídla. Verze –200 poprvé vzlétla v roce 1988 a ve stejném roce převzala první vyrobené letouny společnost Ansett Australia.

 

 

Airbus 320-200 ruského Aeroflotu (foto:©Ignatiy Savranskiy - www.aviaphoto.ru)

 

 

  verze -100 verze -200
Rozpětí 34,10 m 34,10 m
Délka 37,57 m 37,60 m
Výška 11,76 m 11,76 m
Max. vzletová hmotnost 66 t 77,7 t
Cestovní rychlost 870 km/h 870 km/h
Dolet 3750 km 5500 km
Max. počet cestujících 179 179
Počet členů posádky 2 2
Motory 2x General Eletric/Snecma CFM56-5 nebo IAE V2500 tah 110 kN 2x CFM 56-5A3, výkon po 120 kN, nebo IAE V2500-A1, výkon po 117,9 kN

 

 

Komerční provozovatelé A-320 v roce 2000

Gulf Air (13), Qatar Airways (5), China Eastern (16), China Northwest (13), China Southern (20), CNAC (5), Sichan Airlines (5), Dragonair (12), Air Macau (2), Transasia Airways (4), Air Canada (34), Canada 3000 (6),  Skyservice (3), Air Luxor (2), TAP Air Portugal (11), Cubana (2), Aero Lloyd (7), Condor Berlin (8), Fly FTI (6), Lufthansa (36), Iberia (44), Iberworld (5), Transaer (3), Air France (60), Star Airlines (5), British Midland (4), Airtours (22), British Airways (10), British Mediterranean Airways (4), GB Airways (2), JMC (10), Monarch (5), Virgin Sun (3), Edelweiss (3), Swissair (20), Northwest Airlines (69), Ryan Intl. (4), Transmeridian (3), United Airlines (67), US Airways (17), MEA (2), Austrian Airlines (13), Sabena (2), Premiair (5), Philippines (3), Egyptair (7), Lotus Air (3), Adria (3), Lacsa (5), Nouvelair (2), Tunisair (11), Ansett Australia (20), Vietnam Airlines (10), Indian Airlines (30), Mexicana (16), Syrianair (6), TACA Peru (22), Aeropostal (1), South African Airways (7), Lybian Arab Airlines (2), Cyprus Airways (8), Air Jamaica (7), Khalifa Airways (2), Croatia Airlines (3), Air Malta (2), Kuwait Airways (3), Silkair (4), ACES Colombia (4), Air Europe (9), Alitalia (3), Volare (10), Air Nippon (4), All Nippon (25), Royal Jordanian (5), America West (42), JetBlue (11)