Počátky typu Airbus A330 sahají do počátku sedmdesátých let, kdy byly u konsorcia Airbus Industrie spuštěny projekty TA9 (budoucí A330) a TA11 (budoucí A340). Vývoj běžel pomalu, protože Airbus měl dostatek zakázek na A300 a přitom vyvíjel ještě Airbus A310. Až počátkem osmdesátých let vykrystalizovaly konstrukční úpravy, které sjednotily základní technické parametry obou projektů, což umožnilo jejich další společný vývoj a výrobu. V roce 1986 se rozhodlo o přeznačení projektu TA9 na A330. Jako první objednala A330-300 francouzská společnost Air Inter (5 + 15 opcí) dále Thai Airways (8) a leasingová společnost ILFC. Dne 5.6. 1986 byla oficiálně zahájena výroba prvního prototypu Airbusu 330. Zákazníci si mohli vybrat ze tří druhů motorů – PW4168 od Pratt & Whitney, CF-6-80E1 od General Eletric a RB.211-524L od Rolls Royce. Představení prototypu A330-300 veřejnosti se odehrálo 14.10. 1992 v Toulouse. Po intenzivních zkouškách byl A330 17.1. 1994 nasazen na pravidelnou linku Air Inter z Paříže do Marseille. Avšak 30.6. 1994 došlo k tragédii. Zkušební posádka pod vedením šéfpilota Airbusu Nicka Warnera ověřovala na stroji určeném pro Thai Airways simulovala výpadek motoru při vzletu se zapojeným autopilotem. Ten však přikázal letadlu stoupat příliš rychle a to ztrácelo rychlost. Navíc se díky vypnutému motoru ještě začal letoun stáčet na pravou stranu. Na to reagovali piloti snížením otáček pracujícího motoru, letoun tak ještě více zpomalil a přešel do pádu. Všichni členové posádky zahynuli. 

Dne 13.8. 1997 poprvé vzlétl prototyp kratší verze A330-200. Prvním provozovatelem této verze se stala společnost Emirates ze Spojených arabských emirátů v roce 1999. Tak jako na ostatních typech Airbusů se na výrobě podílí několik subdodavatelů. Francouzská Aerospatiale vyrábí příď, centroplán a pylony motorů, německá firma Daimler-Chrysler vyrábí přední i zadní část trupu, svislou ocasní plochu, klapky a spoilery. British Aerospace vyrábí křídla s winglety, španělská CASA přední dveře a vodorovné ocasní plochy a belgický Belairbus přistávací zařízení. Montáž letounů probíhá v Toulouse, kam se komponenty přepravují z jednotlivých závodů buď po zemi nebo letecky pomocí transportních Airbusů A-300-600ST Beluga.

Dne 5.11.2009 vykonal první let prototyp nákladní verze A330-200F. Letoun uveze až 65 tun nákladu a liší oproti osobním A330-200 kapkovitým krytem předního podvozku. První nákladní A330-200F převzala letecká společnost Etihad Airways z Abu Dhabi v roce 2010.

 

Airbus A330 byl prvním letadlem konsorcia Airbus poháněným britskými motory, konkrétně typem Rolls-Royce Trent 700. Na výrobě menších dílů pro Airbus A330 se podílí i česká firma Aero Vodochody, která je vyrábí pro firmu Premium Aerotec, která je primárním subdodavatelem Airbusu

 

(foto: © By Kambui - CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=58127445)

 

  verze -200 verze -300
Rozpětí 60,30 m 60,30 m
Délka 59,00 m 63,70 m
Výška 17,90 m 16,80 m
Max. vzletová hmotnost 230 t 230 t
Cestovní rychlost 870 km/h 870 km/h
Dolet 12000 km 10200 km
Max. počet cestujících 350 440
Počet členů posádky 2 2
Motory 2x Pratt & Whitney PW4168 tah po 302 kN nebo General Eletric CF-6-80E1 tah po 320 kN nebo Rolls Royce RB.211-524L tah po 316 kN 2x Pratt & Whitney PW4168 tah po 302 kN nebo General Eletric CF-6-80E1 tah po 320 kN nebo Rolls Royce RB.211-524L tah po 316 kN

 

 

 

Komerční provozovatelé A-330 v roce 2000:

Gulf Air (6), Emirates (11), Cathay Pacific (12), Air Canada (4), Air Transat (3), Canada 3000 (4), Skyservice (1), LTU (7), Aer Lingus (7), Corsair (2), Airtours (4), Monarch (2), Edelweiss (1), Swissair (13), US Airways (7), Austrian Airlines (4), Sabena (10), Premiair (4), Garuda Indonesia (6), TAM Brasil (5), Philippines (8), Novair (2), Korean Air (10), Thai Airways (12), Srilankan Airlines (7), Malaysia Airlines (10)