O vývoji letounu Avro Tudor rozhodnul v roce 1943 Brabazonův výbor. Mělo se jednat dálkový letoun, schopný bez mezipřistání přeletět Atlantický oceán. Kvůli válce začaly projekční práce na Tudoru až v červnu 1944. O dva měsíce později objednalo britské Ministerstvo zásobování dva prototypy označené Tudor 1. První z nich byl zalétán 14. 6. 1945. Během prvních letů se ukázalo, že letoun je podélně nestabilní, musela být proto výrazně zvětšena svislá ocasní plocha.   Společnost BOAC (British Overseas Aircraft Corporation) objednala 20 letadel. Sama ovšem neměla jasno, jak by měl nový letoun vypadat a tak si nadiktovala 343 změn. Tím pádem došlo ke zpoždění výroby a první sériový Tudor 1 se poprvé vznesl až v lednu 1947. Pro BOAC byl ale zklamáním, měl nedostatečný dolet a nedokázal přeletět Atlantik.  BOAC proto odmítla Tudor 1 převzít. Výrobce tedy čtyři již vyrobené letouny přestavěl na verzi Tudor 4. Ta pojmula maximálně 32 cestujících.

Tudory 4 byly vybaveny výkonnějšími motory Rolls Royce Merlin 623. Rovněž byl zvýšen dolet, takže je převzala společnost BSAA (British South American Airlines) a nasadila na linky do Jižní Ameriky. V lednu 1948 však záhadně zmizel severovýchodně od souostroví Bermudy jeden z Tudorů (registrace G-AHNP pojmenovaný Star Tiger) a dne 17.1.1949 zmizel další (registrace G-AGRE pojmenovaný Star Ariel). Pasažéři se pak začali bát létat Tudory a ty pak byly staženy z osobních linek. Jelikož nebyly nalezeny trosky, o příčinách obou nehod se spekulovalo. Převládal ale názor, že došlo k náhlé dekompresi trupu. Tudory totiž měly již v minulosti problémy s přetlakovým systémem. Po stažení z osobní dopravy byly Tudory 4 přestavěny na nákladní a rovněž byl vymontován přetlakový systém. V dopravě nákladu pak letouny sloužily až do roku 1959.

Mezitím již dostala povolení k provozu s cestujícími další, prodloužená verze označená Tudor 2. Vznikla také na základě specifikací Brabazonova výboru. Tudor 2 byl progresivnější, než jeho kratší verze Tudor 1. Dle prvních specifikací měl být schopen převážet až 60 cestujících, čímž by konkuroval americkým typům Douglas DC-4 a Lockheed Constellation.

Již v roce 1944 obdržela továrna Avro velkou zakázku od společností BOAC, South African Airways a australského Qantasu na celkem 79 letounů Tudor 2. Prototyp Tudoru 2 vzlétl dne 10.3.1946. Byl to do té doby největší letoun vyrobený ve Velké Británii. Oproti Tudoru 1 měl o 11,95 metru prodloužený trup. Což však bylo na letoun jeho velikosti neobvyklé byl záďový podvozek.  Konstruktéři  Avra zůstávali nepochopitelně konzervativní.

Tudor 2 byl poháněn čtyřmi motory Rolls Royce Merlin 621, s výkonem po 1302 kW. Při zkouškách v tropických podmínkách se však ukázalo, že Tudor 2 je v poměru k výkonu svých motorů příliš těžký.  Nedokázal bezpečně vzlétnout v oblastech s vysokými teplotami nebo nadmořskou výškou.  To bylo samozřejmě nepřijatelné pro South African Airways i Qantas. Obě společnosti své objednávky zrušily, Jihoafrický dopravce pak objednal Douglasy DC-4 a Qantas Lockheedy Constellation.

Továrně Avro naštěstí ještě zbylo 50 objednávek od britské BOAC.  Avšak 23.8.1947 prototyp havaroval. Příčinou havárie byla nesprávná montáž ovládacího systému křidélek, čili nikoliv konstrukční , ale výrobní chyba.

Zkoušky v tropických oblastech také nepokračovaly zdárně a tak BOAC zredukovala svou objednávku na 18 letadel a nakonec ji zrušila vůbec.

Rozpracovaných 6 letadel Tudor 2 nakonec dokončila továrna jakou verzi Tudor 5. Letouny odebrala opět společnost BSAA. Tudory 5 byly vybaveny sedadly pouze pro 44 cestujících.  Od Tudorů 2 se odlišovaly kruhovými okny namísto původních čtvercových. Než mohly být Tudory 5 nasazeny do provozu s cestujícími vypukla berlínská krize. BSAA proto letouny přestavěla na nákladní a nabídla britskému letectvu k použití v Berlínském leteckém mostu.  Tudory 5 při něm sloužily jako létající cisterny pro dopravu paliva do obklíčeného Západního Berlína.

Po konci krize byly Tudory 5 opět přestavěny na civilní standard. BSAA je pak prodala menším dopravcům.  Poslední Tudor 5 byl sešrotován v roce 1959.

Avro Tudor 5 britské společnosti Air Charter, jednoho z menších dopravců, který letoun získal od BSAA

(foto:©  RuthAS, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=9781438)


Záhadná zmizení Tudorů u Bermudských ostrovů:

V jednu hodinu ráno dne 30.1.1948 vyhlásilo ředitelství letecké společnosti British South American Airways v Kindley na Bermudách pátrání po letounu Avro Tudor 4, registrace G-AHNP, pojmenovaném Star Tiger. Na jeho palubě se nacházelo 23 cestujících a 6 členů posádky.  Na cestě z jamajského Kingstonu vyslal letoun poslední zprávu: „Nacházíme se na kurzu čtyřista mil od Bermud, počasí dobré, žádné potíže“. Vzápětí letadlo zmizelo. Lodě amerického námořnictva společně s třiceti britskými a americkými letouny pátraly po zmizelém letounu dlouho, ale zcela bezvýsledně.

Dne 17.1.1949 odstartoval z Bermud další letoun Avro Tudor 4, registrace G-AGRE, pojmenovaný Star Ariel.  Pilotoval jej kapitán J.C.McPhee. Na palubě Tudoru se nacházelo 6 členů posádky a 13 cestujících.  Letoun směřoval do 1600 kilometrů vzdáleného Kingstonu na Jamajce, kde měl přistát za 5 hodin a 15 minut letu. Poslední zpráva  přišla od letounu 40 minut po startu. Kapitán McPhee oznámil na Bermudy, že je vše v pořádku a mění frekvenci na vlnovou délku kingstonského letiště.

Druhý den již běželo pátrání na plné obrátky. V oblasti operovali dvě americké letadlové lodě Leyte a Kearsage, jejichž letouny se zapojily do záchranné akce. Pomáhali jim ještě tři lehké křižníky a šest torpédoborců. Mezi jižním pobřežím Kuby a Jamajkou pátraly těžký křižník Missouri a lehký křižník Juneau. Řada obchodních nákladních lodí opustila svůj kurz, aby hledala trosky zmizelého letounu.  Do pátrání se zapojilo také 6 létajících člunů Martin PBM Mariner patřící americké pobřežní stráži. Přes množství nasazené techniky nebyla po zmizelém letounu nalezena žádná stopa. Zmizení obou letounů proběhlo tak rychle, že posádky nestihly vyslat nouzový signál. Dodnes nebyly oba letouny nalezeny.

Zdroje:
Frank Edwards, Nejzáhadnější ze záhadných, Dialog Liberec 1993, ISBN 80-85194-90-2 
Václav Němeček, Čtyřmotorová a větší pístová dopravní letadla, NADAS, 1980, ISBN 31-037-80