Krátce po svém zvolení, v roce 1961, zadal prezident Kennedy americkému úřadu civilního letectví FAA úkol, který se týkal možností vývoje amerického nadzvukového dopravního letounu. Projekt dostal název Horizon, později byl přeznačen na SST – SuperSonic Transport. FAA oslovil v roce 1963 tři výrobce letadel a tři výrobce motorů, aby do do půlky ledna 1964 předložily své nabídky. První oslovenou firmou byla North American. Do soutěže přihlásila projekt NAC-60, což byl projekt nadzvukového dopravního letounu pro 187 cestujících, létající rychlostí Mach 2,65. Projekt částečně vycházel z nadzvukového těžkého bombardéru B-70 Valkyrie, který firma North American vyvíjela od konce 50.let minulého století.  

Lockheed nabídl projekt označený CL-823 (později Lockheed L-2000) pro 218 cestujících létající rychlostí až Mach 3. CL-823 se designem podobal Concordu, byl ale větší a pod křídly měl zavěšeny 4 samostatné motorové gondoly (Concorde má pouze po 2 gondolách, ve kterých je po páru motorů).

Posledním osloveným výrobce byl Boeing, který nabídl studii označenou B733-197. Jednalo se o letoun s měnitelným šípem křídla pro maximálně 227 cestujících přepravovaných rychlostí Mach 2,7. S vývojem křídla s měnitelnou geometrií měl Boeing zkušenosti, i když v menším provedení. V rámci soutěže TFX , která měla vybrat nový stíhací letoun pro U.S. Air Force a U.S. Navy, vyvíjel typ Boeing 818. V soutěži ale Boeing nakonec prohrál, zejména díky politickému zásahu vlivného senátora McNamary, a vítězem se stal letoun General Dynamics F-111.

Mezi výrobci motorů byly osloveny firmy Curtiss-Wright, General Electric a Pratt & Whitney.

V květnu 1964 FAA oznámila, že do druhého kola postupují z výrobců letadel Boeing a Lockheed a z výrobců motorů General Electric a Pratt & Whitney. Náklady na vývoj nového nadzvukového dopravního letounu se odhadovaly na 1 miliardu dolarů, z čehož tři čtvrtiny byla ochotna financovat americká vláda.

Oba konkurenti vyrobili zmenšené modely letadel pro aerodynamická měření a také makety ve skutečné velikosti. Zkoušky pokračovaly do poloviny roku 1967 kdy byl vítězem vyhlášen Boeing 733. Jako výrobce motorů vyhrál General Electric s typem GE4-J4C.

FAA ale omezil nejvyšší vzletovou hmotnost letounu na 288 tun, což se nakonec stalo klíčové. Hmotnost prázdného letadla tak měla být 131 tun. A to se stalo nepřekonatelným problémem. Jen 18 tun totiž měl vážit mechanismus, který umožňoval měnit geometrii křídla. Vypočítaná hmotnost prázdného letounu nakonec skončila na čísle 163 tun.

V roce 1968 se Boeing rozhodl projekt přepracovat a použít pevné delta křídlo. Mezitím již byl projekt přeznačen na Boeing 2707-300. Vzrostla kapacita cestujících, kterých měl nový letoun pojmout až 300. Postupně se hlásili I první zákazníci, mezi něž patřili americké Pan Am, TWA, Northwest a Delta. Z evropských leteckých společností pak KLM, Alitalia a Iberia. Celkem výrobce nashromáždil 122 objednávek od 26 leteckých společností. První let prototype se očekával v roce 1972, dodávky zákazníkům od roku 1976.

Pak ale vyvstaly problémy, které zapříčinily ukončení vývoje. Nebyly ovšem technického rázu. Především se proti vývoji tak velkého nadzvukového dopravního letounu postavili ochránci životního prostředí, kteří poukazovali na nepříjemný aerodynamický třesk při překročení rychlosti zvuku, zvýšené emise a především negativní vliv na ozónovou vrstvu.  Boeingy 2707 měly totiž operovat ve výškách až 19 800 metrů.

Dalším hřebíčkem do rakve Boeingu 2707 bylo rozhodnutí nejprve amerického senátu a dále i Sněmovny reprezentantů projekt finančně nepodporovat.  Projekt amerického nadzvukového dopravního letounu byl ukončen v roce 1971. V té době měl výrobce na typ 2707 celkem 115 objednávek od 25 leteckých společností (ve stejné době mělo 16 zákazníků objednáno 74 letadel Concorde). V továrně zůstaly rozpracovány 2 prototypy. 

 Foto: ©  Hiller Aviation Museum

Rozpětí 43,18 m
Délka 87,38 m
Výška 14,10 m
Maximální vzletová hmotnost 288 000 kg
Cestovní rychlost  2060 km/h
Dolet 6435 km
Počet cestujících v typické konfiguraci 277
Počet členů letové posádky 4
Počet členů palubního personálu 6
Motory 4x General Electric GE4-J5P, tah po 155,58 kN

 

Zdroj: V.Němeček: Civilní letadla 2, Praha 1981