V roce 1993 zahájila ruská konstrukční kancelář Mikojan i Gurjevič (zkráceně MiG) vývoj do té doby pro ni netypického letounu – dopravního a transportního. MiG se do té doby zaměřoval na vojenské stíhací letadla a tak bylo spuštění projektu MiG-110 překvapením.

Letoun MiG-110 byl určen pro 39 cestujících nebo 5 tun nákladu. Jeho projekt vznikl na popud ruského vojenského letectva, které hledalo náhradu Antonovů An-24 a An-26. Jako pohon měly být použity dva turbovrtulové motory Klimov TV7-117S o výkonu po 2465 kW.

MiG-110 měl disponovat vlastnostmi krátkého vzletu a přistání (STOL – Short Take Off and Landing) a vyznačoval se neobvyklými tvary.  Dvojité ocasní plochy byly umístěny na pylonech a tyto pylony byly spojeny s křídlem. Na jejich koncích byly upevněny motory. Zadní část trupu byla odklopná nahoru a umožňovala přístup do nákladního trupu, který velikostně odpovídal Antonovu An-72.

V roce 1997 byla dokončena dřevěná maketa trupu v původní velikosti. Výrobou skutečného prototypu byl pověřen závod Sokol v Nižním Novgorodu, ale již o rok později byl vývoj i výroba zmrazeny pro nedostatek financí.

Výrobce se snažil ještě projekt oživit a představil westernizovanou verzi MiG-110M poháněnou motory Pratt & Whitney Canada PW127C. Nikdo o ní ale neprojevil zájem.

Labutí píseň zapěl MiG-110 v roce 2000, kdy se uvažovalo o sériové výrobě v Rakousku v souvislosti s možným prodejem stíhaček MiG-29 rakouskému vojenskému letectvu. Z prodeje ale sešlo a tím také skončil MiG-110.



Ilustrace: © www.avia.pro

Rozpětí 22,12 m
Délka 18,50 m
Výška 5,39 m
Maximální vzletová hmotnost 15 300 kg
Cestovní rychlost  500 km/h
Dolet 4050 km
Počet cestujících v typické konfiguraci 49
Počet členů letové posádky 2
Počet členů palubního personálu 1
Motory 2x Klimov TV7-117S, výkon po 2465 kW