Do řady výrobců, kteří počátkem šedesátých let minulého století hodlali vyvinout nová dopravní letadla se zapojila i německá firma Messeschmitt,. V roce 1963 představil německý výrobce projekt třímotorového proudového letounu pro krátké tratě pod označením Messeschmitt P.160.

Po druhé světové válce byla firmě Messerschmitt zakázána výroba letadel a tak se začala mimo jiné vyrábět motorové tříkolky podobné vozidlu Velorex, avšak propracovanější. Koncem padesátých let založila společně s firmou Heinkel sdružení  Flugzeug-Union Süd, které začalo licenčně vyrábět cvičné letouny Fouga Magister pro západoněmecké letectvo. Flugzeug-Union Süd poté pro německé letectvo montovalo z USA dovezených dílů i nadzvukové stíhačky F-104 Starfighter.

Po roce 1955 byla západnímu Německu opět povolena produkce vlastních civilních letadel a tak se svojí šance chtěla chopit i firma Messerschmitt s projektem P.160.

Stroj podobných tvarů jako sovětský Jakovlev Jak-40 měly pohánět americké motory General Electric CF700 (poháněly například obchodní letouny Dassault Falcon 20 nebo North American Sabreliner). Hlavního odběratele si firma Messeschmitt vytipovala v západoněmecké Lufthanse, která hledala náhradu amerických vrtulových letadel Convair 340 a 440. Firma Messerschmitt projekt poté ještě různě předělávala. Nejdříve na dvoumotorový letoun a poté opět na třímotorový ovšem se dvěma motory pod křídlem a jedním v ocasní části.

Neuspěla ani s jednou variantou a všechny projekty zůstaly pouze na papíře nebo v podobě malého modelu. Lufthansa přestala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let menší letadla provozovat (nejmenším strojem v její flotile se stal Boeing 737-100 v konfiguraci pro 85 cestujících) a pro kratší linky s menší poptávkou cestujících využívala služeb jiných dopravců.

Firma Messerschmitt se v roce 1968 zapojila do sdružení firem Messerschmitt-Bölkow-Blohm, které se stalo jedním ze zakladatelů konsorcia Airbus.