V souvislosti s nedávným dodáním úplně posledního letounu Boeing 747 Jumbo Jet by bylo zajímavé si připomenout, kde se vzaly úplně prapůvodní kořeny tohoto legendárního obřího letadla.

V roce 1961 projevilo americké vojenské letectvo zájem o strategický transportní letoun, schopný dopravovat těžkou a nadrozměrnou techniku na velkou vzdálenost. Velcí američtí výrobci letecké techniky Lockheed, Boeing, General Dynamic a Lockheed začali s přípravou projektů. V roce 1964 vyhlášena soutěž označená CX-X (později CX-HLS). Firma Boeing vyčlenila pro tento projekt 500 pracovníků a již v září 1964 odevzdala svůj návrh vojenskému letectvu.

Vítězem soutěže CX-HLS se nakonec stala dne 30.9.1965 firma Lockheed se svým návrhem letounu Galaxy, s motory zvítězila General Electric s typem TF39, ze kterých se v pozdější fázi vývoje staly velmi úspěšné civilní motory CF6. Ještě před vyhlášením soutěže se ale Boeing již zabýval adaptací svého návrhu pro civilní účely, studie dostala označení 747.

V polovině šedesátých let stoupala poptávka po letecké dopravě a americká letecká společnost Pan American se domnívala, že v sedmdesátých letech bude zájem ještě několikanásobně větší. Jako její vlajkový stroj pro následující dekádu se jí jevil na svou dobu obří stroj s kapacitou 300-500 cestujících.

Oslovila tedy hlavní americké výrobce dopravních letadel, zdali by byli schopni takový letoun vyrobit. Lockheed nabídl civilní verzi svého vojenského Galaxy. Pan Amu se ale konverze vojenského na dopravní letoun příliš nelíbila, obával se vyšších provozních nákladů a také vytíženosti Lockheedu vojenskou produkcí, která by výrobu civilní Galaxy, odsunula do pozadí a způsobila zdržení dodávek. Galaxy také představitelům Pan Am nepřipadal atraktivní pro cestující.

Dalším osloveným byla firma Douglas. Ta navrhla pro americké letectvo letoun Douglas D-906, který se ale soutěže CX-HLS nakonec neúčastnil, protože počítal s šestimotorovou koncepcí. Letectvo ale nakonec v přesných specifikacích soutěže z roku 1964 požadovalo čtyřmotorový letoun. Douglas nabídl Pan Amu projekt D-974, což byla civilní adaptace D-906. Tato adaptace se Pan Amu ale nelíbila ještě víc než civilní Galaxy, počítala totiž se staršími motory s malým obtokovým poměrem, čili provozní náklady by byly ještě větší než u civilní Galaxy. Poptat firmu Douglas byla v té době již u Pan Amu spíš slušnost. Douglas procházel reorganizací po spojení s firmou McDonnell, a vedení Pan Amu si s novými šéfy McDonnell Douglas příliš nerozumělo (přestože Douglas býval dlouhá léta dvorním dodavatelem letadel Pan Amu).

Nakonec zbyl Boeing. Ten nabídl civilní verzi svého projektu CX-HLS, ale Pan Am opět nesouhlasil. Požadoval vývoj čistě civilního typu a nelíbilo se mu také dvoupodlažní uspořádání po celé délce trupu. Firma Boeing souhlasila s přepracováním a tým konstruktérů pod vedením Joe Suttera začal pracovat na úplně novém civilním typu, který si však ponechal některé rysy z projektu CX-HLS. Pan Am projevil ve firmu Boeing také důvěru a v dubnu 1966 objednal 25 letadel označených B747, požadoval ale dodání prvního letadla do konce roku 1969. Jako dodavatel motorů byl zvolen další prohrávající z projektu CX-HLS, firma Pratt & Whitney se svým motorem typu JT9, která se byla schopna vývoji a výrobě civilního motoru s velkým obtokovým poměrem rychleji věnovat, než General Electric civilnímu typu CF6, jelikož byl vytížen výrobou vojenských TF-39 pro Galaxy (ve verzi  Boeing 747-200 si ale už zákazníci mohli volit motory CF-6, což také nezřídka dělali).

Pan Am nakonec převzal svůj první Boeing 747 dne 13.12.1969, Boeing tedy svůj termín nakonec těsně stihl a stroj B747 se stal na dlouhých let 37 let a 10 měsíců největším letounem pro přepravu cestujících na světě.