V souvislosti s projektem nového čínsko-ruského widebody letounu se zde nabízí určitá podobnost s návrhem sovětského a posléze ukrajinského letounu Antonov An-218 z první poloviny devadesátých let minulého století. Konstrukční práce na projektu An-218 byly zahájeny již v roce 1990. Byl určen jako náhrada Iljušinů Il-86 a v produkci sovětských dopravních letadel měl vyplňovat mezeru mezi Tupolevem Tu-204  a Iljušinem Il-96. Tu-204 se měly používat na tratích do 5000 km, An-218 do 8000 km a Il-96 do 12 000 km.

Antonov An-218 měl být vybaven dvěma motory ukrajinské výroby Lotarev (později Progress a Motor Sič) D-18TM o tahu po 225 kN. Kapacita cestujících se měla pohybovat mezi 300 až 350 cestujícími. Podvozek byl tvořen jednou příďovou nohou a třemi hlavními, z nichž jedna měla být umístěna pod trupem (podobně jako u McDonnellů Douglas MD-11).

Osádku letounu měli tvořit dva piloti, kokpit byl vybaven moderními multifunkčními displeji. Výrobce předpokládal i výrobu „westernizované“ verze vybavené západními motory Pratt & Whitney PW 4000, Rolls Royce RB 211 nebo General Electric CF-80.

Spotřeba paliva na 1 osobokilometr měla být 0,018 kg. Pro srovnání u jeho předchůdce Iljušinu Il-86 činila tato spotřeba 0,0345 kg. Náklady na provoz měly být dokonce o polovinu menší než u Il-86 a o 10% nižší než u evropského  Airbusu A310.

Krok zpět naopak bylo plánované použití  vlastního systému pro nakládku zavazadel a carga, podobného jako měl Iljušin Il-86. Tím pádem by se minimálně u prvních verzí nedaly do letouny umístit standardizované letecké kontejnery a palety, jak již bylo na západě u letounů této kategorie zvykem.

Jak je již u ruských výrobců zvykem plánovala se výroba značného množství verzí. Verze -100 a -200 s prodlouženým doletem, VIP verze -300, verze -400 se zhuštěným počtem míst pro kratší domácí sovětské linky.  

V kyjevském závodě Antonov byla postavena dřevěná maketa trupu v měřítku 1:1, první let prototypu se očekával v roce 1996. Projekt letounu An-218 byl pro nedostatek financí ukončen v roce 1995 a dřevěná maketa trupu byla rozřezána.
 



Rozpětí

50,00 m

Délka

59,79 m

Výška

15,70 m

Max. vzletová hmotnost

 

Cestovní rychlost

870 km/h

Dolet

4750-8900 km

Max. počet cestujících

350

Počet členů posádky

2

Motory

2x Lotarev D-18TM, tah po 225 kN

 



 

 

 

 

 

Zdroj a foto:

L+K 02/1994

http://alternathistory.org.ua/proekt-shirokofyuzelyazhnogo-srednemagistralnogo-passazhirskogo-samoleta-218-ukraina