Po úspěšném typu Gulfstream IV, ve své době nejvýkonnějším obchodním letadle (dále zkráceně bizjet – zkratka z anglického business jet), oznámila americká firma Gulfstream International v roce 1992 zahájení vývoje jeho nástupce, označeného Gulfstream V. Letecký výrobce z amerického Savannah se v té době nacházel ve špatné ekonomické situaci a doufal, že ho prodeje nového typu opět postaví na nohy. Nový letoun měl znamenat revoluci mezi bizjety. S jedinou přestávkou na doplnění paliva měl být schopen přepravit své cestující mezi dvěma jakýmikoliv místy na zeměkouli. S doletem přes 9000 km měl být schopen bez mezipřistání spojit např. New York s Tokiem, což do té doby žádný letoun této kategorie nedokázal. Bylo rozhodnuto postavit letoun zcela nový, nikoliv jen menší či větší derivát Gulfstreamu IV.

Výrobce odhadnul, že vývoj spolkne 800 milionů dolarů a proto musel být zrušen program nadzvukového bizjetu SSBJ, který chtěl Gulfstream vyrábět v kooperaci s ruským Suchojem. Firma Gulfstream také vyjednala, že na výrobě Gulfstreamu V se bude podílet  řada osvědčených subkontraktorů např. americká firma Vought měla vyrábět křídlo, nizozemský Fokker ocasní plochy atd. Roll-out prototypu se v Savannah odehrál v září 1995. Koncepce nového bizjetu zůstala stejná jako u jeho staršího sourozence, Gulfstreamu IV, čili dolnoplošník s ocasními plochami ve tvaru T, avšak jednalo se o úplně nový letoun. Oproti Gulfstreamu IV má V o 2,1 metru delší trup z lehkých hliníkových slitin. Rozpětí křídla, které je vyrobeno rovněž z hliníkové slitiny, činí 28,5 metru, což je o 4,57 metru více než u jeho předchůdce. Nádrže pojmou 22 992 litrů paliva, což je o plných 40 procent více než u Gulfstreamu IV. Vzhledem k požadovaným vysokým výkonům kladla firma Gulfstream velký důraz na výběr pohonné jednotky. Mělo to ovšem jeden háček. Všechna předchozí letadla Gulfstream byla vybavena vždy britskými motory Rolls-Royce a od této tradice se v Savannah nehodlalo ustoupit. Naštěstí byl britský výrobce schopen nabídnout odpovídající motory i pro nový typ. Jednalo se o zbrusu nové motory vyráběné v kooperaci s německou firmou BMW označené BR710 (tyto motory byly pak použity také např. na Boeingu 717 (MD-95).

První prototyp vzlétl 28.11.1995, jeho zálet trval 1 hodinu a 18 minut. Prototyp č.2 posloužil k pozemním statickým zkouškám. Po jejich provedení, ale nepřišel nazmar. Byl přestavěn na tovární předváděcí letoun. V únoru 1997 vyrazil předváděcí letoun na světové turné. Při turné urazil vzdálenost 35 200 km, se zastávkami v Londýně, Hong Kongu, Tokiu a Pekingu, a ustanovil 9 světových rekordů pro letouny své kategorie týkající se rychlosti, uletěné vzdálenosti a výšky. 11.3.1997 získal typ Gulfstream V osvědčení o letové způsobilosti. První exemplář sériového letadla převzal americký vydavatel W.J.Anneberg v červenci 1997. V té době byla cena letounu 30 milionů dolarů, dalších 5 milionů stálo vybavení kabiny.

Na konci devadesátých let minulého století zakoupila Gulfstream Aerospace firma General Dynamics. Nový vlastník inicioval přeznačení vyráběných typů z římských na arabské číslice. Z Gulfstreamu V se tak stal Gulfstream G500 (modernizovaná verze G550), který se vyrábí dodnes. V současnosti je na světě v provozu přes 450 Gulfstreamů G500 (G550). Létají především ve službách soukromých a korporátních majitelů. Několik desítek jich létá také u vládních letek a vojenských letectev např. U.S. Air Force (zde jsou značeny jako C-37A), Kuvajtu, Saudské Arábie, Japonska a dalších.

Speciální modifikaci Gulfstreamu V, označenou CAEW, provozuje izraelské vojenské letectvo. Letoun je určen pro včasnou výstrahu podobně jako letouny AWACS, modifikaci provádí izraelská firma Israel Aerospace. Stejnou verzi provozuje i singapurské letectvo. Ve výrobě jsou 2 letouny CAEW pro italské letectvo. V roce 2013 objednalo Gulfstreamy CAEV americké námořnictvo, které jimi hodlá od roku 2017 částečně nahrazovat hlídkové Lockheedy P-3 Orion. 

Gulfstream V v Čechách 

První Gulfstream V (G500), létající pod americkou registrací N680GA, si pořídil v roce 2002 Petr Kellner, majitel investiční společnosti PPF. Zakoupil ho za 42 milionů dolarů a nazýval ho familiárně „Káně“. V roce 2008 zakoupil další stroj, tentokrát modernizované verze G550. V roce 2012 první Gulfstream G500 prodal, ale G550 si ponechal. Sám sice od roku 2010 létá v Boeingu 737 BBJ, ale G550 využívají jeho podřízení. Od roku 2013 vlastní Gulfstream G550 i Jiří Šmejc, někdejší Kellnerův společník a nyní podílník ve společnosti Home Credit. Jeho letoun létá pod německou registrací D-AVAR. Dalším českým majitelem Gulfstreamu G550 je Karel Komárek mladší, majitel investiční firmy KKCG. Ten si svůj Gulfstream, létající pod českou registrací OK-KKF, pořídil také v roce 2013. 

foto: Igor Dvurekov, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=27372168