Po druhé světové válce se staly základem amerického strategického letectva bombardéry Convair B-36 Peacemaker. Tyto obří letouny byly poháněny šesti pístovými dvacetiosmiválci Pratt & Whitney R-4360-41 o výkonu po 2611 kW (3500 koní).  Celkový výkon motorů B-36 byl tedy neuvěřitelných 21 000 koní, což je výkon asi 250 dnešních vozů  střední kategorie. A právě na základě bombardéru B-36 se začal rodit největší pozemní letoun všech dob- Convair XC-99. Již v během druhé světové války se americké vojenské letectvo zajímalo o jeho dopravní modifikaci. Uvažovalo shodně s firmou Convair, že bude možno vyrobit nový dvoupatrový trup s přetlakovými kabinami, schopnými pojmout 400 sedících vojáků nebo 300 nosítek s raněnými. 

V nákladní verzi se mělo do trupu o využitelném objemu 851 m3 vejít 50 tun nákladu . S mírným zpožděním oproti vývoji bombardovacího B-36 se tedy stavěl i prototyp vojenského dopravního stroje označeného XC-99. Vzlétl poprvé 23. 11. 1947 poháněn šesti výše zmíněnými motory  Pratt & Whitney R-4360-41 s vrtulemi v tlačném uspořádání.

Armáda ale už o další sériové letouny zájem neprojevila. Convair se tedy snažil nabídnout XC-99 jako civilní model 37.  Letoun měl mít luxusní dvoupalubní kabinu upravenou pro přepravu 204 cestujících. O 15 letadel projevila zájem společnost Pan American, avšak brzy zjistila, že jen úprava modelu 37 podle civilních předpisů Mezinárodní organizace pro civilní letectví ICAO by stála 12 milionů dolarů (pro srovnání, celý vývoj Boeingu 707 stál 16 milionů dolarů).  Další nevýhodou byly žíznivé vojenské  motory R-4360-41, které činili civilní provoz modelu 37 neekonomický. Jeden čas se uvažovalo o instalaci turbovrtulových motorů, ale takto výkonné turbovrtulové jednotky nebyly ještě v té době ani ve stádiu vývoje. Pan American tedy model 37 odmítl.

Prototyp XC-99 byl ale zařazen do služby amerického vojenského letectva USAF. První operační let provedl XC-99 v červenci 1950, kdy přepravil 45 tun náhradních dílů pro bombardéry B-36 ze San Diega do San Antonia. XC-99 sloužil po celou dobu hlavně jako podpůrný letoun flotily bombardérů B-36. Během války v Koreji létal s nákladem náhradních dílů dvakrát týdně mezi základnou Kelly v Texasu a základnou McClellan v Kalifornii.  Svůj poslední let provedl 19.3.1957 a pak byl uskladněn na základně Kelly.

O letoun projevilo zájem United States Air Force Museum ze základny Wright - Pattersonv Daytonu, Ohio. Přelet do Daytonu ale USAF zamítlo. Důvodem byly náklady ve výši 7 500 dolarů.  V roce 2004 se začalo s rozebíráním XC-99 a postupné přepravě dílů na Wright – Patterson. Bohužel se zjistilo, že spousta částí je zkorodovaných a potřebuje výměnu.  Postupná přeprava na Wright – Patterson trvala až do roku 2008. Muzeum ovšem nemělo na nákladnou rekonstrukci finance a tak přesunulo XC-99 v roce 2012 do depozitáře na základně Davis –Monthan v arizonské poušti, kde stojí dodnes.

Foto: © San Diego Air and Space museum