V osmdesátých letech minulého století byl v USA zahájen vývoj letounu s překlopnými rotory V-22 Osprey ( v překladu Orlovec říční). Koncepce překlopných rotorů již nebyly v té době úplnou novinkou. V praxi již byla ověřena na experimentálním stroji Bell XV-15. Použití překlopných rotorů přinášelo skloubení vlastností vrtulníku a klasického letounu. Zachovávalo schopnost svislého vzletu a přistání včetně možnosti visu a zároveň umožňoval dosažení poměrně vysoké přeletové rychlosti a doletu.

Drak letounu V-22, připravovanému ve spolupráci firem Bell a Boeing, měl být vyroben v té době z nekonvenčních materiálů. Celý potah trupu, křídla i ocasních ploch měl být z epoxy-uhlíkových kompozitů, na listy rotorů, kromě kovových náběžných hran, se počítalo se skelnými lamináty. Vzhledem k celkové hmotnosti letounu měly kompozity tvořit 60 %, skelné lamináty a ostatní nekovové materiály po 10 % a jen 20 % měly představovat kovy.

Originálním způsobem byla řešena konstrukce křídla. Otočné motorové gondoly s třílistými vrtulemi byly umístěny na koncích křídel. Motory byly vzájemně propojeny hřídelí. V případě poruchy jedné pohonné jednotky tak oba rotory poháněl jen jeden motor. Celé křídlo, otočné kolem centrální části, bylo možné natočit tak, aby bylo rovnoběžné s trupem, rotorové listy byly sklopné. Důvodem tohoto konstrukčního opatření byl požadavek na minimální parkovací plochu na letadlových lodích.Jako pohon nového letounu byly zvoleny turbohřídelové motory Allison T56 v nové verzi označené T-406AD-400.

Největší zájem o V-22 projevilo letectvo americké námořní pěchoty (US Marine Corps), které předběžně objednalo 552 kusů verze MV-22. Tato varianta byla určena pro přepravu 24 ozbrojených vojáků z palub výsadkových plavidel na vzdálenost 370 km. U námořní pěchoty měly V-22 plně nahradit vrtulníky Boeing CH-46E Sea Knight (námořní varianta typu Chinook). Námořnictvo (US Navy) požadovalo 50 kusů verze HV-22 pro mise Search and Rescue a blíže nespecifikovaný počet uvažované verze SV-22 pro boj s ponorkami. Verze SV-22 měla nahradit stroje Lockheed S-3 Viking.

Americké vojenské letectvo USAF plánovalo nakoupit 80 kusů verze CV-22 pro přepravu 12 vyzbrojených vojáků na vzdálenost 900 km. S verzí MV-22 se počítalo pro operace v týlu nepřítele při akcích jednotek speciálního určení. Svůj podíl na vzniku této verze měl neúspěch operace Desert One (Eagle Claw) v Íránu. Záměrem operace byla záchrana amerických rukojmích držených v Íránu po státním převratu, ale dopadla fiaskem, kvůli použití ne zcela vhodných druhů letecké techniky.

O dalších 231 V-22 projevila zájem US Army. Ta v nich chtěla přepravovat 24 ozbrojených vojáků, náklad, raněné. Požadovala také možnost letu s břemeny v podvěsu  do maximální hmotnosti 7400 kg.

Zprvu objednala americká vláda stavbu 6 prototypů, z nichž první měl vzlétnout v červnu 1988 a dodávky sériových strojů měly začít v roce 1991. V průběhu vývoje došlo k navýšení očekávaných nákladů na závratných 30 miliard dolarů a americká vláda vážně zvažovala ukončení projektu. Nakonec k tomu však nedošlo.

První z prototypů vzlétl s několikaměsíčním zpožděním dne 19.3.1989 následován druhým v srpnu téhož roku. První lety prováděly oba stroje pouze ve vrtulníkové konfiguraci jen s částečným nakloněním motorových gondola do úhlu 60 stupňů horizontálně. Poprvé letěl Osprey v letadlovém režimu v polovině září 1989 a dosáhl rychlosti 370 km/h. Zkoušky pomalu pokračovaly do poloviny roku 1991. Tehdy dne 11.6.1989 měl nehodu pátý vyrobený prototyp a to ihned při svém prvním letu. Ve vrtulníkovém režimu se utrhla levá vrtule a Osprey dopadl z výšky 4,6 metru na zem. Stroj pak začal hořet a byl neopravitelně zničen. Oba piloti byli lehce zraněni.

Horší už byla havárie čtvrtého prototype dne 20.7. 1992. Tehdy při předváděcím letu došlo kvůli technické závadě k požáru pravého motoru. Zahynulo všech 7 osob na palubě a letové zkoušky V-22 byly na 11 měsíců přerušeny.

Letové testy byly obnoveny v červnu 1993 a nově upravené letoun byly označeny V-22B.  Osprey se však potýkal dále se spoustou drobných i větších potíží a tak zkoušky pokračovaly až do roku 2005, kdy byl V-22B konečně uznán způsobilým vojenské služby. První sériové stroje přišly k jednotkám americké námořní pěchoty (US Marine Corps) v červnu 2007 a ve stejném roce byly pod označením MV-22B nasazeny v Iráku. Dodávky vojenskému letectvu USAF byly zahájeny v roce 2009. Dodávky verze HV-22 pro námořnictvo budou zahájeny v roce 2018.

Do konce roku 2014 bylo USMC dodáno již 242 letadel MV-22 Osprey a USAF celkem 44 typu CV-22. Jediným zahraničním zákazníkem se zatím stalo Japonsko, které objednalo 17 strojů V-22.

foto: Ronnie Macdonald, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=20283792 

  MV-22B
Rozpětí 14,00 m
Délka 17,50 m
Výška 6,73 m
Maximální vzletová hmotnost 27 400 kg
Cestovní rychlost  446 km/h
Operační dolet  722 km
Maximální náklad 9070 kg
Počet členů letové posádky 2
Motory 2 × Rolls-Royce Allison T406/AE 1107C, výkon po 4590 kW