V polovině devadesátých let dvacátého století se spojili evropští výrobci letecké techniky s cílem vyvinout nový transportní letoun. Projekt dostal označení FLA – Future Large Aircraft a vývoj nového stroje byl pod vedením společnosti Airbus Military. Sdružení výrobců zahrnovalo firmy, jejichž domácí země si pro své vojenské letectvo nové stroje objednalo: Aerospatiale (Francie – objednáno 50 kusů), Alenia (Itálie – objednáno 44 kusů), British Aerospace (Velká Británie – objednáno 45 kusů), CASA (Španělsko – objednáno 36 kusů), Daimler – Benz Aerospace (Německo – objednáno 75 kusů), FLABEL (Belgie – objednáno 12 kusů), Turkish Aerospace (Turecko – objednáno 26 kusů). Celkem se tedy na nový letoun FLA sešlo 288 objednávek.

Nový čtyřmotorový letoun měl být postavený z kompozitů a hliníkových slitin, k pohonu měly sloužit čtyři turbovrtulové motory Snecma/MTU/FiatAvio/IPT M138 o výkonu po 8950 kW. Základ této pohonné jednotky měl tvořit motor Snecma M88 pohánějící stíhačky Dassault Rafale. Velikostně se měl řadit mezi Lockheed Hercules a McDonnell Douglas C-17 Globemaster III. V porovnání s C-17 měl mít FLA čtvrtinové provozní náklady. Ukončení projektové fáze letounu se očekávalo v roce 2000, první let o čtyři roky později.

Zahájení vývoje se ale protahovalo a v roce 2000 byl počet objednávek snížen na 225. Navíc v prosinci 2002 Německo redukovalo svou objednávku na 60 letadel nově označených Airbus A400M, což se odrazilo ve zvýšení výrobních nákladů pro všechny firmy zúčastněné v projektu. Oficiálně byl vývoj A400M zahájen v roce 2003, kdy se konečný počet objednávek vykrystalizoval na čísle 180 (Německo – 60 kusů, Francie – 50 kusů, Belgie – 7 kusů, Lucembursko – 1 kus, Španělsko – 27 kusů, Turecko – 10 kusů, Velká Británie - 25 kusů). V roce 2005 objednalo 8 kus ještě vojenské letectvo Jihoafrické republika a se 4 objednanými kusy se připojila Malajsie. Výroba jednotlivých částí A400M měla probíhat podle standartu firmy Airbus u různých výrobců po Evropě, kompletační linka se budovala ve španělské Seville, kam měly být jednotlivé části letounu A400M přiváženy na palubách speciálních strojů Airbus A300-600ST Beluga.

Křídlo mělo být vyráběno v britském Filtonu, trup s vyjímkou přídě v německých Brémách, příď ve francouzském Méaulte. Části trupu se měly vyrábět rovněž v Jihoafrické republice a Turecku. Stavba částí prvního prototypu byla zahájena na jaře roku 2006, k pohonu nového letounu by nakonec zvolen turbovrtulový motor čtvrté generace TP400-D6 o výkonu 8030 kW vyráběný konsorciem firem Rolls Royce, Snecma, MTU a ITP sdružených ve společnosti EuroProp International – EPI. Tyto motory měly pohánět vrtule Ratier – Figeac FH386 o průměru 5,33 metru, čili největší v současnosti použité vrtule.

Finální montáž prototypu byla zahájena roce 2007, slavnostní roll-out stroje A400M se uskutečnil ve španělské Seville dne 26.6.2008. V té době měl již projekt zpoždění způsobené zejména potížemi při vývoji motoru TP400-D6. Počátkem ledna 2009 oznámil výrobce odložení dodávek nových A400M až na rok 2012. Zároveň došlo během vývoje k navýšení hmotnosti letounu a tudíž se snížilo platící zatižení z požadovaných 32 tun na 29 tun. Na to podrážděně reagovali někteří zákazníci a začali se poohlížet po konkurenčních letadlech. Britská Royal Air Force si pronajala a poté i zakoupila 7 letadel C-17 Globemaster III, Francie požádalo o nabídku letadel Super Hercules firmu Lockheed. V roce 2009 byl Airbus nucen požádat o státní finanční výpomoc ve výši 5 miliard Eur k dokončení vývoje A400M. V té době zrušila svou objednávku Jihoafrická republika, jelikož se nový A400M stále prodražoval.

K prvnímu letu prototypu A400M došlo až v pátek 11.12.2009. Let trval 3 hodiny a 47 minut a byl řízen posádkou: velitel Edward Strongman, pilot Ingnacio Lombo. Stroj registrovaný F-WWMT se odpoutal od ranveje sevillského letiště v 10:15. Ačkoliv se již vyrábělo 5 dalších letadel, projekt čelil hrozbě zrušení. To se podařilo zažehnat až v roce 2011 ovšem za cenu dalšího snížení objednaných letounů na číslo 170 a navýšení jednotkové ceny letounů.

V roce 2013 obdržel A400M jméno Atlas a zároveň se začalo s přípravou sériových letadel pro prvního zákazníka – Francii. První stroj převzalo francouzské vojenské letectvo dne 1.8.2013. Poté následovala vojenská letectva Turecka, Německa, Velké Británie, Malajsie, Španělska. Na počátku roku 2019 bylo dodáno uživatelům celkem 74 letadel A400M, nejvíce jich měla v provozu německá Luftwaffe – 25 kusů.

Zdroj: L+K

 foto: Alf van Beem