V roce 1990 představila firma British Aerospace návrh náhrady nadzvukových Concorde. Projekt byl označen AST (Advanced Supersonic Transport). Návrh letounu AST v zásadě vycházel z Concorde. Předpokládal však se využití nových slitin a kompozitních materiálů, čímž se mělo uspořit až 40 % hmotnosti konstrukce. Řízení letounu měli zajišťovat 2 piloti, kteří měli stroj ovládat pomocí elektroimpulzivního systému FWB (stejně jako například u Airbusu A320). Na přídi nového letadla měly být kachní plochy pro zlepšení ovladatelnosti při nízkých rychlostech. AST měl mít kapacitu maximálně 300 cestujících, která měl přepravovat rychlostí Mach 2,04.
Co se však mělo rapidně zlepšit v porovnání s Concorde byla spotřeba paliva. AST měl mít spotřebu 4 litru kerosinu na cestujícího na 100 kilometrů. U Concorde činila tato spotřeba 10 litrů. Díky tomu měl mít AST téměř dvojnásobný dolet než Concorde, přes 10 000 kilometrů. (pro srovnání, spotřeba paliva Boeingu 777-300ER je 2,84 litru na cestujícího na 100 kilometrů a Airbusu A380 3,16 litru).
V roce 1994 British Aerospace spojilo síly s francouzskou Aerospatiale a Deutsche Aerospace a pokračovali v projektu nadzvukového letounu společně. Na motorech zase pracovalo konsorcium firem SNECMA, Rolls-Royce, MTU Mnichov and Fiat.
Avšak ani projekt nového letounu ani projekt nových motorů nebyl nikdy realizován. Náklady na vývoj se ukázaly mimo finanční možnosti všech zúčastněných firem.
| Rozpětí | 39,00 m |
| Délka | 94,80 m |
| Výška | 13,60 m |
| Maximální vzletová hmotnost | neuvedeno |
| Cestovní rychlost | 2100km/h |
| Dolet | 10000 km |
| Počet cestujících v typické konfiguraci | 300 |
| Počet členů letové posádky | 2 |
| Počet členů palubního personálu | 6 |
| Motory | neuvedeno |
Zdroj: L+K, 1994