Na konci sedmdesátých let minulého století představila firma McDonnell Douglas projekt dopravního letadla pod pracovním označením ATMR. Návrh nového stroje připomínal Boeing 757, ale měl to být letoun se dvěma uličkami v kabině cestujících (sezení v konfiguraci 2+2+2 na rozdíl od v úzkotrupých letadlech používané konfigurace sedadel 3+3. ATMR měl pojmout 170 až 200 cestujících. V druhé půlce 70.let totiž světoví výrobci dopravních letadel věnovali velké úsilí k vypracování prognóz letecké dopravy v letech osmdesátých. Zatímco američtí výrobci Boeing a McDonnell Douglas se přikláněli k verzi, že na místních tratích budou potřeba letouny s kapacitou okolo 200 cestujících, evropští Fokker a Airbus uvažovali spíše o kapacitě 150 cestujících.
Maximální vzletová hmotnost nového stroje měla být okolo 90 000 kg. Motory byly zvažovány buď Snecma – GE CFM-56 v pozdější fázi pak americké Pratt and Whitney JT-10. Stavba prvního prototypu měla být zahájena v roce 1981, na linkách se měli první sériové ATMR objevit v roce 1985.
McDonnell Douglas ale vývoj nového dopravního letounu počátkem 80.let vzdal a soustředil se na vojenské projekty, kde byly zisky jistější. A to se mu i povedlo, když vyhrál konkurz na velký transportní letoun amerického letectva, ze kterého nakonec vzešel typ C-17 Globemaster III.
|
Rozpětí |
57,00 m |
|
Délka |
66,00 m |
|
Výška |
19,50 m |
|
Maximální vzletová hmotnost |
90 000 kg |
|
Počet členů letové posádky |
2 |
Zdroj: Flight International 10/1979