V polovině osmdesátých let minulého století začala firma Boeing vyvíjet nový moderní letoun pro střední tratě, náhradu Boeingů 727. Na novém stroji měly být použity nejmodernější technologie, mimo jiné také dva motory s nezaplášťovaným dmychadlem typu UDF (unducted fan). Kapacita letounu 7J7 měla být 150 cestujících, měl totiž být přímým konkurentem evropského Airbusu A320, nad kterým měl ale vynikat nižšími provozními náklady. První Boeingy 7J7 se měly objevit na linkách s cestujícími v roce 1992. Na vývoji a výrobě stroje měl být rovněž zapojen japonský letecký průmysl a to 25 %.
Šířka kabiny cestujících měla být 164 palců (416 cm) (Airbus A320 má šířku 155,5 palce – 395 cm). Konfigurace kabiny cestujících měla být 2+2+2 (v business class 1+2+1) , čili se dvěma uličkami. Kabina cestujících měla být také vybavena malými displeji v sedačkách se zábavním systémem.
K řízení 7J7 měl být využíván systém fly-by-wire, ovšem s mechanickou zálohou ovládání svislých i vodorovných ocasních ploch. Vedení systémů letounu mělo být řešeno pomocí optických vláken, Boeing měl s tímto systémem zkušenosti již ze 70let u pokusného transportního stroje pro U.S. Air Force – Boeing YC-14.
Projekt 7J7 byl nakonec zrušen již v roce 1987. Důvodem byla jednak přílišná „nadčasovost“ a na druhé straně také pokles ceny ropy, takže dopravci již netrvali na jednoznačně úsporných letadlech. Části kontrukce 7J7, ale možná Boeing použije až nyní při vývoji nového typu 797.
foto: https://www.flugrevue.de