PROTOTYPY

V polovině roku 1945 specifikovalo francouzské vojenské letectvo požadavky na velký transportní letoun, který měl být schopen do blízkosti bojiště dopravovat tanky a bojová vozidla až do hmotnosti 12 tun. Realizace se chopila státní firma SNCAC/Aérocentre (Société Nationale de Constructions Aéronautiques du Centre). Její projekt označený N-210 se letectvu zalíbil a tak objednalo 105 kusů nového letounu. Již na podzim 1946 byl trup nového letounu vystaven na Pařížském aerosalonu. N-210 byl čtyřmotorový hornoplošník poháněný francouzskými motory Gnome-Rhone 18R a výkonu po 1641 kW. Byl vybaven zatahovacím příďovým podvozkem. Nákladní prostory letounu byly dvoupatrové a měly objem 180 m3. Nakládání letounu probíhalo přes odklápěcí příď, která se otvírala do strany. V další fázi vývoje byly motory Gnome-Rhone 18R nahrazeny typem 14R od stejného výrobce. Letoun byl pak přeznačen na N-211. Typ 18R totiž nebyl spolehlivý a byl příliš těžký. Verze 14R ale byla téměř o 500 kW slabší a to předurčilo další osud N-211.

První prototyp N-211 vzlétl až 20.7.1948. Výrobce totiž předtím musel řešit problémy s podvozkem. Jednalo se o první a zároveň poslední let prototypu N-211. Kvůli poruše ovládání vztlakových klapek a výškového kormidla letoun havaroval. Zahynulo všech 5 členů testovací posádky.

Další kus N-211 vzlétl 9.4.1949. Již po pár zkušebních letech se ukázalo, že letoun daleko zaostává za požadovanými parametry. Francouzské vojenské letectvo bylo velmi zklamáno a tak osekalo původní objednávku na 10 kusů, které stejně nakonec nebyly vyrobeny. Letové zkoušky N-211 byly nakonec ukončeny v červenci 1949 a projekt N-211 byl zrušen. Neuskutečnila se tak plánovaná civilní verze pro 150 cestujících poháněná americkými motory Pratt & Whitney R-2800.  Druhý prototyp N-211 byl nakonec používán jako vysílací stanice na letišti Villacoublay až do začátku 70. let minulého století kdy byl sešrotován.