V roce 2002 vypsala ruská státní státní agentura Rosaviakosmos výběrové řízení na vývoj a výrobu nového ruského proudového dopravního letadla pro 132-174 cestujících. Nový stroj měl létat rychlostí 850 km/h na vzdálenost až 5500 kilometrů. Jako vítězové byli v následujícím roce vyhlášeny konstrukční kanceláře Jakovlev a Iljušin. Návrh vycházel z dřívějšího projektu Jak-242 a dostal označení MS-21 (v azbuce MC-21 - Magistralnyj Samoljot dlja 21.veka – letoun pro střední tratě pro 21 století ). Iljušin získal místo v projektu hlavně díky leasingové firmě Iljušin Finance, která měla zajišťovat , společně s ruskou Národní rezervní bankou, finanční krytí projektu. Na vývoji a výrobě měli dále participovat firmy Aviastar, Irkut, Smolensk Aviation a VASO. V srpnu 2005 do projektu vstoupila i Tupolevova konstrukční kancelář.
Jak je již u nových plánovaných typů zvykem, vyzdvihovaly se přednosti před konkurencí. Základní verze MS-21 měla mít o 15 procent nižší provozní náklady než Airbus A320 a Boeing 737-800. Dále, po vzoru západních strojů, byl naplánován vývoj několika verzí stroje MS-21 lišicí se jen délkou trupu a výkonu motorů. Naplánovány byly tři modely. Základní verze MS-21-200 pro 132-150 cestujících a dále pak MS-21-100 pro 116-132 cestujících a prodloužená varianta pro 154-168 pasažérů. V případě zájmu zákazníků se počítalo i s vývojem kombinované verze pro přepravu cestujících a nákladu, VIP verze i čistě celonákladní verze. Náklady na vývoj nového letounu byly odhadovány 1,3 miliardy dolarů.
MS-21 měl být ovládán pomocí systému fly-by –wire, ovšem ruské výrobu typu IK-BSMS. Víceméně celé avionické vybavení mělo být ruské provenience. Konstrukce letounu měla být z jedné třetiny kompozitními materiály a ze dvou třetin z klasických materiálů.
Pro pohon se zprvu uvažovalo o několika projektovaných proudových motorech. Prvním byl D-436TX, který společně navrhly ZMKB Progress, ukrajinská firma Motor Sič, MMPP Saljut a UMPO. Dalším zvažovaným motorem byl Perm PS-12 , později pak výkonnější PS-14. Alternativně se počítalo i se západními motory CFM International CFM56-5A1, IAI V2500A nebo Pratt & Whitney PW6000.
Odhady prodeje, stejně jako naplánování uvedení do provozu byly odvážné. První sériové stroje MS-21 se měly objevit na linkách v roce 2012 a zákazníci měli odebrat 700 strojů všech verzí.
Většina strojů měla být určena pro domácí ruský trh. Bohužel toto plánování probíhalo stále v „sovětském“ stylu. Počítalo se, že MS-21 nahradí u ruských dopravců postupně typy Jak-42 a Tupolev Tu-154. Plánovači ovšem nepočítali s faktem, že se ruští dopravci poohlédnou i po západních letounech. Vyřazování letadel Jak-42 a Tu-154 tak v Rusku proběhlo rychleji, než se čekalo, a ve flotilách ruských dopravců začali v kategorii letadel pro 130-200 cestujících dominovat Airbusy A319/320/321 a Boeingy 737. Pořizovací cena letadla MS-21-200 se odhadovala na 35 milionů dolarů, což mělo být o 20 milionů dolarů méně než konkurenční Boeing 737-700.
V roce 2005 byla na letecké výstavě MAKS představena maketa plánovaného stroje a byl zahájen vývoj. Ale již o dva roky později vystoupila z projektu konstrukční kancelář Iljušin, který se o té doby zaměřil na vývoj pouze vojenských transportních strojů. Tahounem projektu se tak stala konstrukční kancelář Jakovlev, od roku 2004 součást konsorcia Irkut. Od roku 2006 se i Irkut stal součástí korporace United Aircraft Corporation (UAC- rusky Объединённая авиастроительная корпорация (ОАК), státní organizace dohlížející na leteckou výrobu na celém území Ruska.
S výrobou prototypu se začalo v roce 2013. Objevila však achilova pata všech ruských dopravních letadel, domácí motory. Irkut finálně vsadil na typ Aviadvigatěl (Perm) PS-14, ukončení jeho vývoje se ale předpokládalo nejdříve v roce 2018. Bylo tedy rozhodnuto, že prototypy i první sériové stroje MS-21 mají být poháněny americkými motory Pratt & Whitney PW1400G, které měly být k dispozici již v roce 2015. Při konstrukci se ale především spoléhalo především na ruské dodavatele, pouze 30 procent komponentů mělo být z dovozu.
Představení prototypu MS-21 verze 300 se odehrálo počátkem června 2016 ve výrobním závodě v Irkutsku. V té době výrobce prohlašoval, že má 175 objednávek. Tento počet ovšem zahrnoval i objednávky předběžné a opce. Pak se prototyp ztratil z očí veřejnosti a téměř rok procházel pozemními zkouškami.
K prvnímu letu se MS-21-300 vznesl se dne 28.5.2017. Let trval pouhých 30 minut a celý probíhal s otevřeným podvozkem ve výšce 1000 metrů a při maximální rychlosti 300 km/h.
V červnu 2017 měl Irkut na MS-21 celkem 128 pevných objednávek v drtivé většině od zájemců z Ruska. Jednalo se především o leasingové firmy. Rostec objednal 85 letadel (50 bude pronajato Aeroflotu, který jimi hodlá nahradit letouny typu Airbus A320), Iljušin Finance (28 objednaných letadel z nichž 10 bude pronajato Azerbaijan Airlines) a VEB Leasing (15 letadel, z čehož 10 bude pronajato UTAir). Sériová výroba MS-21 má začít v roce 2019 tempem 20 letadel za rok.
Irkut MS-21 při svém prvním letu (foto: Denis Fedorko, Wikimedia Commons)
Předpokládaná technická data
| verze -100 | verze -200 | verze -300 | |
| Rozpětí | 35,90 m | 35,90 m | 35,90 m |
| Délka | 33,95 m | 36,80 m | 42,20 m |
| Výška | 11,50 m | 11,50 m | 11,50 m |
| Maximální vzletová hmotnost | 65 000 kg | 72 560 kg | 79 250 kg |
| Cestovní rychlost | 850 km/h | 850 km/h | 850 km/h |
| Dolet | 6800 km | 6400 km | 6000 km |
| Počet cestujících v typické konfiguraci | 116 | 132 | 163 |
| Počet členů letové posádky | 2 | 2 | 2 |
| Počet členů palubního personálu | 3 | 3 | 4 |
| Motory | 2x Aviadvigatěl PS-14A, tah po 122 kN | 2x Pratt & Whitney PW1428G, tah po 120 kN, nebo 2x Aviadvigatěl PS-14A, tah po 122 kN | 2x Pratt & Whitney PW1431G, tah po 140 kN nebo 2x Aviadvigatěl PS-14 tah po 137 kN |
Zdroj: L+K 2007
https://www.youtube.com/watch?v=b7txungWU4o