Douglas DC-4E „Super Mainliner“ byl velmi dobře navrhnutý letoun. Byl stabilní, dobře se ovládal, ale měl jeden nedostatek. Nepřetlakový trup. V té době se totiž objevil přetlakový Boeing 307 a tak Douglas musel projekt přehodnotit. Vývoj DC-4 nakonec směřoval k jednodušší konstrukci pod označením DC-4 s jednoduchou ocasní plochou, kterou nakonec americká armádá přebírala v tisícech kusů.
Zajímavý je osud prototypu DC-4E. V létě 1939 ho převzaly United Airlines a provozovaly po několik měsíců. Koncem roku 1939 ho ale prodaly do Japonska, letecké společnosti Imperial Japanese Airways. Tato letecké společnost ho ale nehodlala provozovat v normálním provozu. Japonsko se už v té době připravovalo na vstup do II. Světové války a tak se stroj DC-4E, stal předmětem zkoumání japonských inženýrů a nakonec se stal předlohou bombardéru Nakajima GSN1 „Liz“, který ale nebyl vydařený a bylo vyrobeno jen 6 letadel tohoto typu.
| Rozpětí | 42,16 m |
| Délka | 29,83 m |
| Výška | 7,48 m |
| Maximální vzletová hmotnost | 29 510 kg |
| Cestovní rychlost | 341 km/h |
| Dolet | 3520 km |
| Typický počet cestujících | 42,16 m |
| Počet členů letové posádky | 5 |
| Motory | 4x Pratt & Whitney R-2180-S1A1-G Twin Hornet, výkon po 845 kW |