Když se řekne nejrychlejší dopravní letadlo na světě, každý si asi automaticky vybaví Concorde. Článek představí šest nejrychlejších dopravních letadel z hlediska maximální rychlosti. Touto rychlostí může dopravní letadlo letět pouze omezenou dobu. Maximální rychlost se nesmí zaměňovat s cestovní (ekonomickou) rychlostí, která je zákonitě nižší.

Concorde je ale až druhé nejrychlejší dopravní letadlo. Prvenství patří jeho ruskému protějšku Tupolevu 144. Tento ruský nadzvukový letoun dosahoval maximální rychlosti 2429 km/h. Provozoval ho pouze sovětský Aeroflot a to omezenou dobu na lince Moskva – Almaty.  Letadla měla takovou spotřebu paliva, že ani Aeroflot nedokázal jejich provoz dotovat. Celkem bylo vyrobeno 16 letadel Tu-144, z toho pět je v současnosti vystaveno v leteckých muzeích. Jedno v německém Sinsheimu, druhé v ruském Moninu, třetí v ruské Samaře, čtvrté v ruské Kazani a páté v Uljanovsku. Dva jsou odstaveny na ruské základně Žukovskij. Ostatní havarovala nebo byla šestrotována.

foto:  Anna Zvereva  CC BY-SA 2.0

Druhé místo patří nadzvukovému britsko-francouzskému Concorde. Ten dosahoval maximální rychlosti 2178 km/h. O Concorde již bylo napsáno mnoho, tak nyní pouze jedna zajímavost.  U Concorde se dlouho vedly spory o jeho název. Concorde, v překladu svornost, se píše v angličtině bez „e“ na konci jako "concord". Concorde je slovo francouzské. Britská strana ho přijala až po vytažení prvního prototypu z montážní haly a projevu britského ministra technologie Anthonyho Wedgwooda Benna. Ten při té příležitosti pronesl, že Britové považují ono sporné „e“ za zkratku slov Excellence, England a Europe.

(foto: Spaceaero2, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=20897820)

Třetí místo patří Lockheedu L-1011 Tristar. Ten dosahoval maximální rychlosti 1102 km/h, což je zatím nejvíce ze všech podzvukových komerčních dopravních letadel. Tristar se dobře neprodával, jeho vývoj přibrzdily problémy s motory a tak ho v prodejích předstihl konkurenční McDonnell Douglas DC-10. Nepříjemně Tristaru konkuroval také první produkt evropského konsorcia Airbus - A300. Nakonec ale bylo vyrobeno celkem 250 Tristarů, v roce 2014 zůstával v provozu poslední kus u výzkumné organizace Orbital Sciences.

Foto: RuthAS CC BY 3.0

Čtvrtý se umístil legendární Boeing 747 Jumbo Jet. Konkrétně jeho krátká verze SP, kterou Boeing vyvinul jako konkurenci typům Lockheed L-1011 Tristar a McDonnell Douglas DC-10. Od Boeingů 747-100 a 200 se odlišoval výrazně zkráceným trupem a zvýšenou svislou ocasní plochou.  B747SP nebyl příliš komerčně úspěšný, bylo ho vyrobeno pouze 45  kusů. Dosahoval však pozoruhodných výkonů.  Jedním z nich byla maximální rychlost 1094 km/h.

foto:  FotoNoir - Civil Aviation Administrator pf China Boeing 747SP-J6, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24284345

Pátý je Convair 990 Coronado, přezdívaný stíhačka mezi dopravními letadly. To je celkem trefná přezdívka jelikož byl poháněn motory  General Electric CJ805-23B, což byla civilní verze vojenských motorů General Eletric J79. Tyto motory byly použity u stíhacích letadel Lockheed F-104 Starfighter, nebo bombardérů Convair B-58 Hustler. Motory byly velmi žíznivé, na úkor spotřeby paliva musela firma Convair u typu CV-990 omezit dolet.  CV-990 dosahovaly maximální rychlosti 1000 km/h. Celkem bylo vyrobeno pouhých 37 Convairů 990.  

Šesté místo patří opět ruské Tupolevově konstrukční kanceláři, tentokrát s typem Tu-154. Jeho maximální rychlost dosahovala 975 km/h. Od roku 1968 bylo vyrobeno ve verzích A, B a M úctyhodných 1026 kusů Tu-154.  Pozoruhodné je, že ačkoliv byla jeho sériová výroba oficiálně ukončena v roce 1997, úplně poslední Tu-154M byl dodán Ruskému ministerstvu obrany v roce 2013. Tu-154 byl celkem populární i v Československu. Používali je ČSA, vojenské letectvo, letka Ministerstva vnitra a ve svých začátcích i Travel Service.

Foto: Gennady Misko - http://www.airliners.net/photo/UTair-Aviation/Tupolev-Tu-154M/1179870/L/, CC BY-SA 3.0




A jak jsou na tom současná letadla?