Podrobnosti
Kategorie: Zajímavosti
Zobrazení: 1716

V roce 1996 zahájilo americké letectvo (USAF) projekt laserového letounu ABL (Airborne Laser). Projekt měl za úkol vyvinout letoun, který bude laserem ničit mezikontinentální balistické střely. Jako nosič laserového děla byla vybrána nákladní verze Boeingu 747 ve verzi -400. Boeing dodal USAF nový letoun v roce 2000 a po sérii přejímacích testů byl přelétnut na základnu McConnell ve státě Wichita. Zde se nachází Boeingův závod na speciální přestavby. Tam byly ihned zahájeny práce na přestavbě na verzi YAL-1A (Prototype Attack Laser Model 1A). Z vnějšku nejmarkantnějším rozdílem byla instalace v přídi neseného  otočného kulového pouzdra ukrývající optický teleskop a vážící 6300 kg.  Na úrovni centroplánu, zhruba v místě, kde je přední část křídla připevněna k trupu, byla umístěna dvoutunová přepážka. Ve střední a zadní části trupu byly totiž umístěny nádrže pro chemikálie a další zařízení určené k provozu laseru.  Na spodní části trupu byl klasický hliníkový potah nahrazen dvěma 7,5 metru dlouhými titanovými pásy s třiceti šesti otvory. Tyto otvory sloužily k odvádění horkých spalin vzniklých při provozu laseru. Letoun byl rovněž vybaven novou elektroinstalací a zařízením pro doplňování paliva za letu. YAL -1A se poprvé vznesl 18.7.2002. Dne 19.12.2002 byl přelétnut na základnu Edwards, kde mělo být instalováno speciální vybavení, zejména lasery.  Ty měla dodávat firma Northrop –Grumman, zařízení pro zachycení balistické střely a řízení palby Lockheed Martin.  Po zaměření měl  YAL-1A ozařovat tělo rakety vysokým výkonem laseru po dobu 3-5 sekund, až došlo k jejímu zničení. Na ovládání letounu i zbraňového systému měla stačit 6 členná posádka. Po dvou letech intenzivních prací byl YAL-1A připraven k další fázi letových testů. K prvnímu z nich vzlétl 3.12.2004. Při letu 17.5.2005 bylo poprvé vyzkoušeno natáčení optického teleskopu v přídi. Teleskop měl sloužit k usměrňování nesených laserů. Mezitím byly na letoun nainstalovány dva malé 2 kW lasery určené k zaměření cíle. Byly úspěšně odzkoušeny 15.3.2007. Pak letoun putoval opět na Edwards, kde mu bylo nainstalováno laserové dělo (tzv. COIL  - chemical oxygen iodine laser – kyslíkovo iodinový laser).  Pozemní testy laseru začaly v červenci 2008. Dne 18.8.2009 byl laser poprvé odzkoušen za letu. Při testování, dne 11.2.2010, byla poprvé sestřelena testovací balistická střela. Bohužel již od roku 2009 se stále více objevovali indicie, že bude projekt z důvodu nedostatku financí zrušen. Vývoj i testování se z tohoto důvodu stále více prodlužovali, až byl projekt v prosinci 2011 po šestnácti letech vývoje zrušen. Do té doby do něj bylo investováno 16 miliard dolarů.  YAL-1A byl 14.2.2012 přelétnut na základnu Davis-Monthan v Arizoně, kde byl uskladněn. Jedním z důvodů zrušení byl také malý dosah laserového děla, které dokázalo zničit raketu na maximální vzdálenost jen 400 km. V roce 2013 USAF prohlásilo, že neplánuje v nejbližší době obnovit jeho provoz, jelikož hodlá vyvinout nový laserový letoun na bázi bezpilotního letadla.



YAL-1A při jednom z testovacích letů (foto: USAF)

Rozpětí 64,40 m
Délka 70,60 m
Výška 19,40 m
Max. vzletová hmotnost 396 890 kg
Cestovní rychlost 925 km/h
Dolet 8232 km
Počet členů posádky 2 piloti + 4 operátoři zbraňových systémů
Motory 4x General Eletric CF6-80C2B5F, tah po 276 kN



{youtube}R2eehBk_DNQ{/youtube}

{jcomments on}

Podrobnosti
Kategorie: Letecké společnosti
Zobrazení: 3742

ABA Air

Společnost byla založena v roce 1996 a činnost zahájila s jedním turbovrtulovým letounem Beech C-90 King Air.  Postupně ještě přibyly 2 Lety L-410, 1 Piper Seneca  a  vrtulník Eurocopter AS-355. Společnost se zaměřovala především na obchodní lety.  V roce 1998 vyhrála tendr na přepravu expresní pošty UPS z Kolína nad Rýnem do Prahy. Za tímto účelem si pořídila dva nákladní  Fokkery  27-500CRF. V roce 1998 zařadila do flotily další turbovrtulový obchodní letoun, tentokrát vyšší kategorie - Beech C350 Super King Air.  V roce 2004 zakoupila první proudový letoun, obchodní Embraer 135 Legacy. Na druhé straně se jí  ale ve stejném roce nepodařilo vyhrát tendr na dopravu pošty UPS (zvítězila německá společnost WDL, která nabídla nižší cenu) a musela prodat oba Fokkery 27, pro které neměla najednou uplatnění. V roce 2005 ABA Air ukončila činnost a na jejích základech vznikla společnost ABS Jets.

Podrobnosti
Kategorie: Prototypy
Zobrazení: 2933

Počátky typu Fairey Rotodyne sahají až do roku 1938, kdy Dr. J.A.J. Bennet zveřejnil studie letounu se svislým vzletem a přistáním (anglicky VTOL – Vertical Také Off and Landing) s dvojím pohonem. Realizace se projekt dočkal až po druhé světové válce, kdy britská firma Fairey vyvinula experimentální letoun FB-1 Autogyro. Byly vyrobeny dva exempláře. FB-1 měl pístový motor, který poháněl při vzletu kompresor pro stlačování vzduchu pro tryskový rotor ve svislém letu, a nebo dvě vrtule při vodorovném letu.  S těmito zkušenostmi se Fairey přihlásil do soutěže BEAline Bus, který vypsala v roce 1951 společnost British European Airways. Mělo se jednat o 30-40místný letoun pro krátké a střední tratě.  V roce 1953 objednala britská vláda stavbu prototypu. Ten poprvé vzlétl v 6.11.1957. Byl poháněn dvěma britskými turbovrtulovými motory Napier Eland o výkonu 2100 kW.Motory poháněly dvě vrtule ve vodorovném letu, a rotor o průměru 27,3 metru při svislém letu. Celkem prototyp vykonal okolo 350 zkušebních letů, z toho více než 200 bylo včetně přechodu ze svislého do vodorovného letu. Fairey měl v úmyslu vyrábět ještě větší verzi tohoto typu s motory Rolls-Royce Tyne o výkonu 3860 kW, které měly pohánět 2 vrtule o průměru 4,42 metru a rotor o průměru 31,72 metru. V trupu o celkovém objemu 91,5 m3 se mělo přepravovat až 70 cestujících nebo 8200 kg nákladu cestovní rychlostí 320 km/h. Na přelomu 50. a 60. let minulého století projevila o letoun zájem právě BEA, která objednala 6 letadel, následována Royal Air Force s 12 kusy ve vojenské transportní verzi. Jako další zákazník se přihlásila americká společnost New York Airways, která objednala 5 letadel s opcemi na dalších 15. Cena jednoho letadla činila 2 miliony amerických dolarů.  Předběžný zájem o 200 kusů projevila i US Army (letouny měla v licenci vyrábět americká firma Kaman Helicopters), objednávka však závisela na tom, zda letoun převezme BEA (pro zajímavost první letoun této kategorie Boeing VC-22 Osprey, převzala US Army až po 50 letech – 13.6.2007).  BEA však letouny nikdy nepřevzala. Rotodyne byl totiž značně hlučný, což by bylo v civilním provozu neúnosné. I když výrobce udělal 40 různých opatření ke snížení hlučnosti Rotodynu, stále nebyla na přijatelné úrovni.  Projekt Rotodynu byl nakonec zrušen v roce 1959. Kromě hlučnosti byla důvodem zrušení i nižší předpokládaná živostnost, která vzhledem k velkému únavovému namáhání nejdůležitějších částí letounu nemohla dosáhnout hodnot běžných dopravních letadel s konvenčním vzletem a přistáním. Prototyp byl nakonec sešrotován, zachovala se jen část trupu, která je vystavena v Helicopter Museu v Weston Super Mare ve Velké Británii.

 

 

foto: Johannes Thinesen, CC BY-SA 2.5

Rozpětí 14,17 m
Délka 17,88 m
Výška 6,76 m
Max. vzletová hmotnost 17,2 t
Cestovní rychlost 298 km/h
Dolet 724 km
Max. počet cestujících 40
Počet členů posádky 2
Motory 2x Napier Eland N.E1.7, výkon po 2 100 kW

 



  1. Antonov An-14
  2. Embraer 190
  3. Aliance leteckých dopravců 2014
  4. Britská letiště s přímým spojením do Prahy