NOVÉ ČLÁNKY
IAI 1126 Galaxy
- Základní údaje
- Kategorie: Encyklopedie letadel
- Zobrazení: 1924
Přípravné práce na letounu Galaxy byly zahájeny již koncem osmdesátých let minulého století. Tehdy zahájila izraelská firma Galaxy Aerospace, dceřinná společnost IAI – Israel Aircraft Industries, rozhovory s ruskou konstrukční kanceláří Jakovlev rozhovory o společném vývoji nového letounu pro korporátní přepravu. Vývoj byl oficiálně zahájen v roce 1993. Jakovlev by zodpovědný za vývoj a výrobu trupu, o zbytek se měla postarat izraelská IAI. Avšak ruský partner měl problémy s plněním dohodnutých termínů a tak se IAI rozhodla smlouvu s Jakovlevem v roce 1995 vypovědět. Novým partnerem ve vývoji a výrobě se stala francouzská firma Sogerma. První prototypu nového letounu označeného IAI 1126 Galaxy se odehrál dne 25.12.1997. Galaxy kombinoval nový trup s již vyráběným křídlem používaným u typu IAI Astra SPX. Jako pohon byly vybrány kanadské proudové motory Pratt & Whitney Canada PW306A o tahu po 26,9 kN. V poměrně rozměrném trupu bylo místo až pro 18 cestujících a dvoučlennou posádku.
Běrjev Bě-32
- Základní údaje
- Kategorie: Prototypy
- Zobrazení: 2298
Jaké bylo překvapení návštěvníků Pařížského aerosalonu v roce 1993, když spatřili v seznamu novinek letoun Běrjev Bě-32 v barvách dopravce Moscow Airways. Starší návštěvníci pátrali v pamětích a měli pocit, že tento letoun již jednou viděli. A bylo tomu tak. Letoun již na aerosalonu skutečně byl, v roce 1969. Historie letoun Běrjev Bě-30 se začala psát v polovině šedesátých let minulého století. Tehdy sovětská konstrukční kancelář vedená Georgijem Michajlovičem Berjevem zahájila vývoj malého turbovrtulového letounu, který se měl stát nástupcem Antonovů An-2. Nový letoun byl poháněn dvěma turbovrtulovými motory Gluščenkov TVD-10 o výkonu po 698 kW, s možností propojení obou motorů transmisní hřídelí napříč centroplánem.
PZL MD-12
- Základní údaje
- Kategorie: Prototypy
- Zobrazení: 1982
V roce 1954 dostala polský výzkumný Instytut Lotnictwa od polské vlády za úkol vyvinout malý letoun pro vnitrostátní linky. Letoun měl dosahovat velmi dobré ekonomiky provozu, o třetinu lepší než do té doby používané Lisunovy Li-2. O dva roky později byl představen typ FM-12. Šestnáctimístný letoun měl být poháněn dvěma sovětskými motory Švecov AŠ-21 o výkonu po 452 kW. V další fázi vývoje se do konstrukčního týmu zapojil Leszek Duleba a tak se letoun přeznačil podle jmen dvou hlavních konstruktérů Misztata-Duleba (MD). Sovětský svaz se ale rozhodl výrobu motorů AŠ-21 ukončit a tak byli konstruktéři nuceni použít čtyři domácí, polské, motory WN-3C o výkonu po 243 kW. Motory poháněly dvoulisté vrtule WR-1 o malém průměru, které byly značně hlučné.
Letecké motory - část 1. - lopatkové motory
- Základní údaje
- Kategorie: Odborné
- Zobrazení: 6069
Princip tryskového pohonu je znám už od středověku v Číně, díky pokusům s raketami. Issac Newton navrhl v roce 1680 samohybný parní vůz na principu pohonu tryskovým motorem. Měl nepatrnou účinnost, ale byl ukázkou třetího Newtonova zákona, že každá akce vyvolá stejně velkou reakci, ale opačného směru. Letecké lopatkové motory se rozdělují na motory proudové, turbovrtulové a turbohřídelové. Proudové motory se dále dělí na jednoproudové a dvouproudové. Lopatkové motory všech typů jsou tvořeny spalovací turbínou čili kompresorem, spalovací komorou a plynovou turbínou. Kromě ní je u jednotlivých typů lopatkových motorů přičleněna vstupní a výstupní soustava, reduktor a další systémy zabezpečující funkci motoru. Palivová a regulační soustava, olejová soustava, chladící soustava, protipožární soustava, protinámrazová soustava.
Breguet Br-941 (McDonnell MD-188)
- Základní údaje
- Kategorie: Prototypy
- Zobrazení: 1941
Francouzská firma Breguet zahájila v první polovině padesátých let minulého století vývoj vojenského transportního letounu s vlastnostmi STOL – čili krátkého vzletu a přistání. Nový letoun byl označen Br-940 a dokázal přistát i vzlétnout na skutečně extrémně malé ploše. Potřebná dráha při vzletu dosahovala 190 metrů, na přistání potřeboval letoun dokonce pouze 120 metrů. Těchto výkonů bylo docíleno díky systému ohybu vrtulového proudu. Na poměrně krátkém křídle byly rozloženy čtyři turbovrtulové motory, tak aby jejich vrtule rovnoměrně omývaly celou nosnou plochu. Na odtokové hraně křídla byly umístěny rozměrné vztlakové klapky, které ve vysunuté poloze zakřivovaly profil křídla. Při jejich vysunutí při vzletu se na ně začal působit vrtulový proud a výrazně vzrostl vztak. Díky tomu se letoun dokázal velmi rychle odlepit od země. Naopak při přistání působily plně vysunuté klapky jako aerodynamické brzdy.