NOVÉ ČLÁNKY
Avro Tudor
- Základní údaje
- Kategorie: Encyklopedie letadel
- Zobrazení: 2515
O vývoji letounu Avro Tudor rozhodnul v roce 1943 Brabazonův výbor. Mělo se jednat dálkový letoun, schopný bez mezipřistání přeletět Atlantický oceán. Kvůli válce začaly projekční práce na Tudoru až v červnu 1944. O dva měsíce později objednalo britské Ministerstvo zásobování dva prototypy označené Tudor 1. První z nich byl zalétán 14. 6. 1945. Během prvních letů se ukázalo, že letoun je podélně nestabilní, musela být proto výrazně zvětšena svislá ocasní plocha. Společnost BOAC (British Overseas Aircraft Corporation) objednala 20 letadel. Sama ovšem neměla jasno, jak by měl nový letoun vypadat a tak si nadiktovala 343 změn. Tím pádem došlo ke zpoždění výroby a první sériový Tudor 1 se poprvé vznesl až v lednu 1947. Pro BOAC byl ale zklamáním, měl nedostatečný dolet a nedokázal přeletět Atlantik. BOAC proto odmítla Tudor 1 převzít. Výrobce tedy čtyři již vyrobené letouny přestavěl na verzi Tudor 4. Ta pojmula maximálně 32 cestujících.
Tupolev Tu-330
- Základní údaje
- Kategorie: Projekty
- Zobrazení: 4223
Během roku 2002 oznámila Tupolevova konstrukční kancelář, konkrétně její šéfkonstruktér Igor Ševčuk, že připravuje specifikace pro dvoumotorový transportní letoun označený Tu-330. Projekt Tu-330 nebyl ovšemv roce 2002 zcela nový. Původní návrhy pocházely již z roku 1993. Tupolev Tu-330 měl být konkurencí v té době vyvíjeného čtyřmotorového Antonovu An-70. Toto srovnání prezentované ruskou stranou , ale nebylo přesné. An-70 byl projektován jako těžký nákladní letoun s užitečným zatížením 47 tun , Tu-330 měl mít užitečné zatížení jen 35 tun nákladu. Tu-330 měl mít ale o polovinu nižší pořizovací cenu, okolo 30 milionů dolarů, přičemž An-70 stál skoro dvojnásobek.
Ayres LM 200 Loadmaster
- Základní údaje
- Kategorie: Projekty
- Zobrazení: 3071
V roce 1977 zakoupila neznámá firma Ayres z Albany od společnosti Rockwell International výrobní a celosvětová prodejní práva na zemědělské letouny Trush Commander řady 600 a 800. Ayres zároveň získal od Rockwellu povolení k instalaci turbovrtulových motorů do uvedených letounů. Do té doby byla totiž letadla Trush poháněna pístovými motory Pratt & Whitney R-1340 nebo Wright R-1820. Vlstní konverzi na turbovrtulový pohon si Ayres objednala u specializované firmy Serv-Aero. Podle přání zákazníků byly vyráběny různé varianty letounů v nichž byly používány motory Pratt & Whitney Canada PT-6A nebo Garrett TPE331. Nejvýkonnější verzí byl Ayres 700 Turbo Trush, který vycházel z typu Ayres 600. Tento letoun byl poháněn dvěma zdvojenými motory, které přes převodovku Soloy Dual Pac 785 hnaly čtyřlistou vrtulí Hartzell. Primárně byl určen k hašení požárů. Ayres se dále zabýval výrobou komponentů pro Boeing a McDonnell Douglas.
Convair XC-99 (model 37)
- Základní údaje
- Kategorie: Prototypy
- Zobrazení: 3930
Po druhé světové válce se staly základem amerického strategického letectva bombardéry Convair B-36 Peacemaker. Tyto obří letouny byly poháněny šesti pístovými dvacetiosmiválci Pratt & Whitney R-4360-41 o výkonu po 2611 kW (3500 koní). Celkový výkon motorů B-36 byl tedy neuvěřitelných 21 000 koní, což je výkon asi 250 dnešních vozů střední kategorie. A právě na základě bombardéru B-36 se začal rodit největší pozemní letoun všech dob- Convair XC-99. Již v během druhé světové války se americké vojenské letectvo zajímalo o jeho dopravní modifikaci. Uvažovalo shodně s firmou Convair, že bude možno vyrobit nový dvoupatrový trup s přetlakovými kabinami, schopnými pojmout 400 sedících vojáků nebo 300 nosítek s raněnými.
Mjasiščev VM-T Atlant
- Základní údaje
- Kategorie: Encyklopedie letadel
- Zobrazení: 4663
Dne 20.1.1953 poprvé vzlétl mohutný čtyřmotorový letoun Mjasiščev M-4. Jednalo se o těžký strategický bombardér s rozpětím křídla 50 metrů poháněný čtyřmi proudovými motory. Poprvé byl předveden 1. května 1954 při přehlídce na Rudém náměstí za doprovodu 4 stíhacích Migů 17. Bombardér dostal název Molot (rusky kladivo) v kódu NATO mu přidělili kód Bison. Letouny M-4 byly později používány i jako tankovací a pro námořní průzkum. Vyráběl se v několika verzích označovaných M4, 201M, 3M a 103M. Verze 201M a 103M vytvořily několik světových rekordů v dostupu, například nastoupání do výšky 15 317 metrů s nákladem 10 tun, nebo do 13 121 metrů s nákladem 27 tun. Molot měl dlouhý štíhlý trup kruhového průřezu, čtyři motory byly umístěny po dvou vedle sebe v kořeni křídla, které má u trupu tlustý profil. Podobné řešení měly britské letouny řady V Bombers – Avro Vulcan, Handley Page Victor a Vickers Valiant. Motory byly původně typu Mikulin AM-3M o tahu po 85,3 kN, později Solověv D-15, tah po 127,4 kN. Ocasní plochy byly šípové s rozpětím 15 metrů, v kořeni svislé ocasní plochy bylo zadní střeliště.