NOVÉ ČLÁNKY
Embraer 190
- Základní údaje
- Kategorie: Encyklopedie letadel
- Zobrazení: 9567
Vývoj Embraeru ERJ- 190 (Embraer Regional Jet) byl zahájen v roce 1999. Vychází z menšího modelu ERJ-170 s nímž se shoduje z 89%. Jedinými významnými změnami jsou o 6,34 metru delší trup, 2,72 metru větší rozpětí křídla, výkonnější motory General Eletric CF34-10E o tahu 82,30 kN a větší vodorovné a svislé ocasní plochy. Poprvé vzlétnul 12.3.2004 z továrního letiště v Sao Paulu. Prvním zákazníkem typu se staly americké nízkonákladové aerolinky JetBlue, které objednaly 100 letadel a na dalších 100 si zajistily předkupní práva a také švýcarský Crossair. Ten projevil zájem o 30 letadel ( po sloučení se Swissairem objednávku zrušil). JetBlue zařadily první ERJ-190 do své flotily 13.9.2005. Emb-190 se stal rychle velmi úspěšným. Roli v tom hrály zejména jeho nízké provozní náklady a také načasování začátku jeho prodeje. V době, kdy přišel na trh potřebovaly aerolinie nahradit starší, kapacitně obdobné typy, jako Avro RJ100 (BAe 146-300), Fokker 100, Boeing 737-200 nebo Tupolev 134. Do května 2014 již bylo dodáno 670 Emb-190 a na dalších několik desítek má výrobce pevné objednávky.
Aliance leteckých dopravců 2014
- Základní údaje
- Kategorie: Letecká doprava
- Zobrazení: 4352
Tento článek přináší kompletní přehled členů všech tří globálních aliancí leteckých dopravců v roce 2014. Z hlediska počtu přepravených cestujících je největší Star Alliance s 637 miliony přepravených cestujících ročně, následuje Skyteam s 588 miliony a Oneworld s 506 miliony v roce 2013. Aliance leteckých dopravců je sdružení leteckých společností, které spolu spolupracují na nadstandardní úrovni. Členové aliance si navzájem uznávají věrnostní programy pro své zákazníky, postupují společně při jednání s firmami poskytující pozemní odbavení. Společně si uznávají cestovní doklady, což jim umožňuje dosáhnout celosvětového pokrytí.
Britská letiště s přímým spojením do Prahy
- Základní údaje
- Kategorie: Ostatní
- Zobrazení: 2796
Velká Británie je po Rusku druhou zemí s nejvíce nalétávanými destinacemi z Prahy. V článku naleznete přehled s detailními informacemi o britských letištích s přímým spojením s Prahou. Ty budou ještě od dubna 2015 rozšířeny o Belfast a Glasgow.
Bristol (IATA kód BRS, ICAO kód EGGD)
Z Prahy létá: Easyjet
Fairchild - Dornier 728JET
- Základní údaje
- Kategorie: Projekty
- Zobrazení: 3064
V roce 1998 zahájila firma Fairchild Dornier vývoj nového 70místného proudového letounu, který měl být přímou konkurencí Embraeru 170 a Bombardieru CRJ-700. První studie představila firma již v roce 1997, ale čekalo se na prvního zájemce. Tím se stala německá Lufthansa, která objednala 60 letadel a na dalších 60 si zajistila předkupní práva. Jako další zákazník se přihlásil švýcarský Crossair, který objednal také 60 letadel . Ten ale nakonec svoji objednávku zrušil ve prospěch Embraeru 170 (které ale nakonec stejně nikdy nepřevzal). Fairchild – Dornier totiž zmenšil průměr trupu u nově vyvíjeného letounu z 3,4 na 3,25 metru. To se stalo na nátlak Lufthansy, která požadovala uspořádání pěti sedadel v řadě jak bylo zvykem u její regionální pobočky CityLine. Lufthansa tímto požadavkem chtěla také nepřímo zamezit zájmu o 728JET ze strany nízkonákladových společností, které by požadovaly uspořádání šesti sedadel v řadě. Výrobce si bohužel tímto ústupkem zmenšil okruh potencionálních zákazníků, což mimo jiné, také později přispělo k jeho neslavnému konci.
IPTN N-250
- Základní údaje
- Kategorie: Prototypy
- Zobrazení: 2494
V polovině 90tých minulého století vyvinula indonéská firma IPTN 68místný turbovrtulový letoun N-250. První exemplář opustil výrobní linku v Bandungu 10.11.1994. Jednalo se o první původní domáci indonéskou konstrukci, firma ale měla již zkušenosti s licenční výrobou španělských CASA 212 a CASA 235. Letoun byl poháněn dvojicí amerických turbovrtulových motorů Allison GMA 21000C o výkonu 2622kW (stejnými motory jsou poháněny švédské Saaby 2000) s rovněž americkými vrtulemi Dowty s šesti listy. Poprvé bylo v kategorii turbovrtulových letounů použito elektroimpulzivní řízení fly-by-wire dodané firmou Lucas-Liebherr. Ovládání výškovky a křidélek bylo také mechanicky zálohováno. Avioniku dodala rovněž americké firma Rockwell Collins. První prototyp byl vybaven 54 sedadly, druhý měl mít o 1,5 metru delší trup vybavený 68 sedadly.