V historii se objevilo zatím pouze několik typů letadel, která se mohla oficiálně pyšnit volacím znakem Air Force One. Představme si je blíže.

Douglas DC-4

Na podzim roku 1943 byla  firmě Douglas zadána objednávka na úpravu letounu DC-4 do VIP konfigurace. V červnu roku 1944 byl nově vyrobený letoun, označený jako VC-54C-1-DO, předán armádě. Kromě VIP vybavení interiéru byl letoun rovněž vybaven elektrickým výtahem pro dopravu invalidního vozíku prezidenta Franklina Delano Roosvelta. Dále byl vybaven neprůstřelnými okny. Letoun dostal oficiální jméno Flying White House (neoficiálně byl přezdíván Sacred Cow – posvátná kráva). Prezident Roosvelt ale letoun použil pouze jednou, při cestě na Jaltskou konferenci v roce 1945. Po jeho smrti jej až do roku 1947 používal jeho nástupce Harry Truman.




Douglas VC-54 Sacred Cow (foto: 
© US Air Force museum via http://dc3dakotahistory.org/)


Douglas DC-6

Náhradou za VC-54 se stal další letoun z produkce Douglas Aircraft, a to DC-6. Bylo mu přiděleno vojenské označení VC-118. Pojmenován byl Independence, na počest Trumanova rodného města.  Ve své době nepostrádal VC-118 nadstandardní výbavu jako např. autopilota a povětrnostní radar.  Letoun sloužil prezidentu Trumanovi až do konce volebního období  v roce 1953.



Douglas VC-118 Independence Harryho Trumana 


Lockheed L-749 Constellation

Tento stroj si za svůj osobní letoun zvolil nově zvolený prezident Dwight Eisenhower. Byl na Constellation zvyklý ze svého působení v Evropě, jako velitele spojeneckých vojsk. L-749 původně sloužil u Air Transport Group. Po přeřazení byl přestavěn na VIP verzi, označen VC-121A-LO a pojmenován Columbine II. Zkratka LO označovala navigační systém LORAN – Long RAnge Navigation.

Tato navigace, s dlouhým dosahem, pracuje na principu pulzů z více pozemních vysílačů a rozdíl časů těchto pulzů se používá k výpočtu pozice přijímače, tedy letadla. Systém LORAN je dnes již nahrazen systémem GPS, v omezené míře se používá ještě v námořní navigaci. 

Columbine III začal jako první z prezidentských letadel používat volací znak Air Force One, vždy když se na palubě nacházel prezident USA. Stalo se tak po incidentu nad New Yorkem, kdy byl VC121A, letící s prezidentem pod volacím znakem Air Force 8610, zaměněn s letem Eastern Airlines 9610. VC-121A-LO sloužil prezidentu Eisenhowerovi pouhý rok.



Lockheed VC-121A-LO presidenta Eisenhowera (foto: © Ken Marshall http://www.dhc-2.com/Ken_Marshall_USAF.html)

 

Lockeed L-1049  Constellation

Další verze Constellationu byla vyrobena již přímo ve VIP konfiguraci. Letoun byl uveden do provozu při slavnostním ceremoniálu 24.9.1954 ve Washingtonu a pojmenován Columbine III. Dostal vojenské označení VC-121E. Nabízí se otázka, proč Eisenhower pojmenovával svá letadla Columbine. Bylo to po druhu květiny, která je symbolem jeho domovského státu Colorado.



Lockheed VC-121E (foto: © Bob Garrard - airliners.net

Aero Commander 500

Dva tyto malé letouny používal prezident Eisenhower na kratších cestách po Spojených státech v letech 1956-1960. U.S. Air Force je označovali L-26. Byly to první letouny prezidentské letky, které byly opatřeny bílo-modrým nátěrem. 



Aero Commander L-26 (foto: © http://cfiamerica.com/)



Boeing 707

Tři Boeingy 707, původně dodané Air Transport Command pod vojenským označením VC-135, začal používat prezident Eisenhower na konci padesátých let minulého století.  Jeden z nich použil při své asijské cestě v prosinci 1959, kde během 21 dnů navštívil 11 zemí.

V roce 1962 byl dodán speciálně upravený VC-135C určený přímo pro dopravu prezidentů. Byl registrován po číslem SAM 26000 (SAM – Special Airborne Mission – Speciální letecké mise). Stalo se tak na základě požadavku dalšího prezidenta, Johna F. Kennedyho, na nový proudový prezidentský letoun z roku 1961. Boeingem VC-135C letěl Kennedy také na osudnou cestu do Dallasu, kde byl v roce 1963 zavražděn.  Letoun pak používal prezident Lyndon Johnson, který si nechal upravit jeho interiér. Po Johnsonovi „zdělil“ SAM 26000 v roce 1969 Richard Milhous Nixon. Nixon si nechal rovněž upravit interiér a také rozhodl o objednávce dalšího letounu VC-137C.  Ten převzat to stavu prezidentské letky 23.12.1972 pod označením SAM 27000. Po Nixonově rezignaci, v roce 1974, používali SAM 27000 dále prezidenti Ford, Carter a Ronald Reagan. Starší SAM 26000 sloužil jako záložní letoun. Zvláštní pocty se SAM 27000 dostalo v říjnu 1981. Tehdy v něm společně na státní pohřeb egyptského prezidenta Sadata cestovali do Káhiry Nixon, Ford i Carter.



První vyrobený Boeing VC-137 registrace 26000 (foto: © Ralf Manteufel)

Lockheed Jetstar

V roce 1961 byly U.S. Air Force dodán první malý proudový čtyřmotorový letoun Lockheed L-1329 Jetstar. Jednalo se o předchůdce dnešních business jetů. USAF obdrželo celkem 6 letounů a používalo je pod vojenským označením VC-140B. Oblíbil si je zejména prezident Lyndon Johnson, který je používal v letech 1964-1968 k dopravě z Washigtonu na svůj ranč v Texasu.  

Lockheed Jetstar na ranči prezidenta Johnsona (foto: © http://www.lbjlibrary.org/)

Boeing 747

Počátkem osmdesátých let minulého století bylo rozhodnuto prezidentem Reaganem o náhradě Boeingů 707 (VC-135) novými velkokapacitními letouny. V úvahu přicházeli dva typy. McDonnell Douglas DC-10 a Boeing 747. Třetí vyráběný americký širokotrupý letoun, Lockheed L-1011, byl poháněn britskými motory Rolls-Royce tak se do užšího výběru nedostal. V roce 1985 byly objednány dva letouny  Boeing 747 verze -200. Letouny již byly připraveny k dodání v roce 1988, avšak na dodatečnou žádost U.S. Air Force musely být  ochráněny před elektromagnetickými impulzy způsobenými jaderným výbuchem. Kvůli tomuto dodatečnému konstrukčnímu zásahu došlo ke zpoždění dodávky a Reagan se už nových B747 v úřadě nedočkal. První letoun pod vojenským označením VC-25A byl zařazeny do prezidentské letky v roce 1990 za úřadování George Bushe staršího.

VC-25A obsluhuje 23 členná posádka a pojme maximálně 70 cestujících. Letouny VC-25A jsou vybaveny zmenšenou obdobou prezidentské oválné pracovny v Bílém domě. Dále pak několika konferenčními místnostmi, oddělením pro manželku prezidenta a oddělením pro doprovod. Jedna z konferenčních místností může být v případě nutnosti přestavěna na operační sál. Dále jsou zde dvoje výsuvné schody a i pásem pro nakládání zavazadel. VC-25A tak může působit nezávisle na pozemním vybavení.  K dalšímu speciálnímu vybavení patří zařízení pro tankování za letu. Teoreticky tak může letoun vydržet ve vzduchu 45 hodin. Delší let není možný pro omezení olejové instalace motorů.

VC-25A několikrát navštívili Československo, potažmo Českou Republiku a Slovensko. Poprvé se na letišti v Praze objevil 17.11.1990 s prezidentem Georgem Bushem starším.  V roce 1994 tady byl s Billem Clintonem.  Na summit NATO v Praze roce 2002 dorazil na palubě VC-25A poprvé George Bush mladší. Podruhé přiletěl v roce 2007. V dubnu 2009 přiletěl s VC-25A na státní návštěvu ČR Barack Obama. Zatím naposledy byl VC-25A v Praze opět s prezidentem Obamou. V dubnu 2010 na summitu USA-Rusko. Na Slovensku přistál VC-25A zatím pouze jednou. V roce 2005 s prezidentem Georgem Bushem mladším, který se zde účastnil summitu USA-Rusko.



Boeing VC-25A při návštěvě prezidenta Obamy v ČR (foto: © Petr Hlaváček)

 

Boeing 757

Od roku 1998 využívají na kratších vnitrostátních letech prezidenti USA Boeingy 757-200. Tyto letouny mají vojenské označení VC-32A.  Prezidentská letka jich provozuje celkem 8 a nahradily vyřazené Boeingy 707 (VC-137). Létají rovněž jako doprovod Boeingů 747 při mezinárodních misích. Na jejich palubě se svezli prezidenti Bill Clinton, George W. Bush i Barack Obama.



Boeing VC-32A (foto: © Lukáš Musil)