ENCYKLOPEDIE LETADEL

První úvahy Boeingu o vývoji stroje pro velmi vytížené americké vnitrostátní spoje spadají do roku 1971, kdy firma uveřejnila studii letounu pro 200 cestujících. Poté byly rozpracovány i další návrhy. Definitivní rozhodnutí a vývoji a výrobě došlo roku 1978, kdy americká společnost United Airlines objednala 30 letounů ve vezi B767-200 v hodnotě 1,2 mld USD. Se „sedmšestsedmičkou“ se Boeingovi podařilo zaplnit mezeru v nabídce mezi úzkotrupým B-757 a velkým B-747. Boeing také plánoval, že B-767 bude náhradou za starší typy McDonnell Douglas DC-10 a Lockheed L-1011 Tristar. Při stavbě letounu byly použity nové hliníkové slitiny s větší pevností a odolností vůči korozi. Kryty podvozku, kryty motorů, směrová a výšková kormidla byly zhotoveny z kompozitů. Boeing při konstrukci tohoto typu také poprvé použil ve větší míře počítačovou metodu konstrukce – CAD. Velkou výhodou byl identický kokpit s Boeingem 757, takže přeškolení pilotů z jednoho typu na druhý trvá jenom několik hodin. Jako pohon bylo nabídnuto několik typů motorů od firem Pratt & Whitney a General Eletric (později se po objednávce British Airways přidaly i Rolls-Royce RB-211).

Roll-out původního B767-200 proběhl 4.8.1981, úvodní let pak 26.9.1981 na továrním letiši v Everettu. Program letových zkoušek, do kterého se zapojily 4 prototypy, proběhl bez větších problémů. A proto vydal dne 30.7.1982 americký úřad FAA osvědčení o letové způsobilosti typu Boeing 767. Prvními zákazníky Boeingu 767-200 (původně plánovaná kratší verze -100 pro 180 cestujících se nakonec nevyráběla) se staly společnosti United Airlines, TWA a American Airlines a poprvé se objevil 8.9.1982 na lince společnosti United Airlines - Chicago-Denver. Verze 767-200ER s prodlouženým doletem, jejímž prvním zákazníkem byly Ethiopian Airlines, poprvé vzlétla v roce 1984. Dne 30.1. 1986 poprvé odstartoval B767 verze -300, který vznikl na popud Japan Airlines. Od základní verze -200 se odlišoval především trupem prodlouženým o 6,42 m. Později byla představena také dálková obměna B767-300ER (první let 19.12.1986, první zákazník American Airlines), která dnes představuje nejrozšířenější verzi a byla nejpoužívanějším letadlem na transatlantických tratích mezi severní Amerikou a Evropou. Dne 20.6. 1995 se poprvé vznesla do vzduchu nákladní verze 767-300F vyvinutá pro UPS, která má dolet 5550-7400 km a unese až 57 t nákladu. Verze -300F je rovněž vybavena velkými nákladovými vraty na levé přední straně trupu o rozměrech 2,67 (výška) x 3,4 (délka) metru.

V roce 1999 se rozhodl Boeing čelit konkurenci Airbusů 330 a odstartoval vývoj B767-400. Dne 9.10.1999 vzlétl prototyp a v polovině roku 2000 byly dodány první letouny společnostem Delta Airlines a Continental. B767-400 se vyznačoval mnoha zlepšeními např. zcela novým kokpitem posádky. Hlavní změnou však byl trup prodloužený opět o 6,42m oproti verzi -300,zvětšené rozpětí a použití horizontálních wingletů (raked winglets). Avšak Continental (převzala 16 strojů) a Delta (21) zůstali nakonec jediné společnosti, které B767-400 převzali. Většina ostatních dopravců, kteří projevili zájem o B767-400 nakonec dala přednost výkonnějším B777 ( např. Kenya Airways).

• Barvy na Boeing 767-300 v klasickém provedení váží přibližně 182 kg

• Boeing 767-300 se skládá s přibližně 3 140 000 částí a součástí

• Během testů bylo koncových 4,7 metru křídla zatíženo 544 320 kg, křídlo vydrželo

• Automatický ovládací systém Boeingu 767-300 má 140 mikroprocesorů, zvládá vzlet, let v letové hladině a přistání

• Objem nádrží Boeingu 767-300 je 90 770 l, což by postačilo k naplnění nádrží 1200 minivanů, naplnění nádrží trvá pouze 28 minut

• Úroveň hluku Boeinu 767 vzlétajícího z 3000 m dlouhé runwaye je srovnatelná s úrovní hluku na menší městské křižovatce

• Kdyby byly motory General Eletric CF6-80C2B8F připevněny k automobilu, zrychlil by z 0 na 100km/h za méně než půl vteřiny