Na začátku 60. let minulého století začala argentinská státní firma DIFNIA (Dirección Nacional de Fabricación e Investigación Aeronáutica) s vývojem malého vrtulového letounu pro 15 cestujících, který měl nahradit typ I.A. 35 Huanqero. Konstruktéři navrhli dolnoplošník s dvojitými ocasnímu plochami poháněný francouzskými turbovrtulovými motory Turbomeca Bastan III o výkonu po 630 kW označený I.A. 50 Guaraní, trup byl nepřetlakový. Jeho prototyp se poprvé vznesl dne 6.2.1962. Konstruktéři ale nebyli spokojeni s výkony Guaraní a tak již 23.4.1963 startoval prototyp Guaraní II. Oproti původnímu Guaraní byl celkem výrazně předělán, měl jednoduché ocasní plochy, kratší zadní část trupu a výkonější motory Bastan VIA.
Certifikační proces Guaraní II měl být uzpůsoben francouzským a americkým normám a tak se prototyp vydal v květnu 1965 na let přes Atlantický oceán do Francie, kde se měl zúčastnit aerosalonu v Le Bourget a pak certifikačních zkoušek. Trasa letu vedla z Buenos Aires – Rio de Jainero, Recife, Dakar a Madrid. Stroj uletěl za 63 hodin čistého času celkem 25 000, průměrnou rychlostí 400 km/h v průměrné výšce 3000 metrů. Guraní II se stalo také prvním letadlem jihoamerické konstrukce, které překonalo Atlantik.
I přes pozdější dokončení certifikace se Guaraní II v exportu neprosadil, ani u argentinských civilních dopravců. Byly vyrobeny 3 prototypy a 32 sériových letadel, které sloužily u Argentinského letectva, poslední byl vyřazen až v roce 2007.
foto: RuthAS - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=25278450
| Rozpětí | 19,50 m |
| Délka | 14,90 m |
| Výška | 5,80 m |
| Maximální vzletová hmotnost | 7 120 kg |
| Cestovní rychlost | 450 km/h |
| Dolet | 1995 km |
| Počet cestujících | 15 |
| Počet členů letové posádky | 2 |
| Motory | 2x Turbomeca Bastan VIA, výkon po 694 kW |