Technický a obchodní úspěch letounů Skyvan a Skyliner podnítil firmu Shorts Brothers, aby se pokusila rozšířit svou koncepci víceúčelového letounu i do oblasti větších letounů. V roce 1972 oznámila úmysl zahájit vývoj třicetimístného letounu pro místní dopravu, vycházejícího aerodynamicky i technologicky z typu Skyvan, avšak značně zdokonaleného. Stroj byl označen Short SD3-30 a továrna předpokládala, že se jí podaří zalétat prototyp v srpnu 1974. Termín se podařilo skutečně dodržet a dne 22.8.1974 vzlétl na továrním letišti prototyp s poznávací značkou G-BSBH. Je třeba říci, že továrna měla i tentokrát šťastnou ruku při koncipování letounu, protože zájem o něj byl již v prototypové fázi, což bylo u britských typů té doby, krom několika vyjímek, neobvyklé. Osm dní před zalétáním SD3-30 podepsala americká společnost Command Airways zakázku na 3 letouny. SD3-30 byl uveden na trh pod stručnějším označením Shorts 330. Dodávky začaly v červenci 1976, jako první je nasadila na linky kanadská společnost Time Air. Poměrně rychlé rozšíření letounů Shorts 330 bylo umožněno především tím, že stroj získal v první polovině roku 1976 osvědčení o letové způsobilosti od severoamerických, britských, západoněmeckých a kanadských úřadů. A tak pokračovaly rychle za sebou dodávky společnostem DLT ze Západního Německa (6 kusů), Golden West Airlines (5) a Henson Aviation(2) z USA, ALM z Nizozemských Antil (2), Hawaian Air (3) a dalším. Na první pohled je patrné, že Shorts 330 se vyvinul bezprostředně z SC-7. Má podobný podobný skříňovitý trup, avšak protáhlejší a poněkud elegantněji tvarovaný. Na levém boku těsně za pilotní kabinou jsou velká vrata, která slouží k nakládání větších břemen. Pilotní prostor je dvoumístný a v třicetimístné nepřetlakové hlavní kabině, jejíž délka je 9,5 m a objem 34,8 m3, je ještě palubní průvodčí. Používá-li se letoun jako nákladní, může se naložit až 2653 kg zboží. Shorts 330 si ponechal rovněž koncepci křídel SC-7. Jsou větší svou plochou i rozpětím, avšak zachovávají stejné prvky včetně značné štíhlosti. Jsou také vzepřena k pahýlkovitému křídlu vyčnívajícímu ze spodní části trupu. Podvozek je zatahovací, přičemž jednoduchá hlavní kola se zatahují do aerodynamicky tvarovaných pouzder. Svému poměrnému rozšíření na americký trh vděčí letoun zejména spolehlivým kanadským turbovrtulovým motorům Pratt & Whitney of Canada PT6A-45A o výkonu 761 kW. Pohánějí pětilisté vrtule Hartzell. Délka vzletu je normálně 1128 m při technice krátkého vzletu a přistání (STOL) 582 m. Délka přistání je 1030 a 506 m. Kromě civilních verzí prodávala firma Shorts také vojenské verze SD3-M pro 32 výsadkářů a námořní průzkumný SD3-MR. Na počátku osmdesátých let byla uvedena na trh modernější verze Shorts 330-200, na které firma uplatnila některá zlepšení. Nejvýraznější změnou bylo použití výkonnějších motorů Pratt & Whitney of Canada PT6A-45B. Výroba Shortsu 330 byla ukončena až v roce 1992. Celkem bylo vyrobeno 130 strojů.
( použité prameny - V. Němeček - Dvoumotorová proudová a turbovrtulová dopravní letadla - Atlas letadel, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1981)
Foto: Eduard Marmet, CC BY-SA 3.0
Rozpětí | 22,76 m |
Délka | 17,69 m |
Výška | 4,95 m |
Max. vzletová hmotnost | 10 387 kg |
Cestovní rychlost | 296 km/h |
Dolet | 1676 km |
Max. počet cestujících | 44 |
Počet členů posádky | 2 |
Motory | 2x Pratt & Whitney of Canada PT6A-45A výkon po 761 kW |
Komerční provozovatelé SH-330 v roce 2003:
Air Cargo Carriers (16), Corporate Air (3), Freedom Air (1), Jim Hankins Air Services (1), Mountain Air Cargo - Fedex Feeder (2), Skyway (3), Streamline Aviation (2), Deraya Air Taxi (2)