V roce 1980 uzavřely dvě firmy, švédský Saab a americký Fairchild, smlouvu o společném vývoji a prodeji malého regionálního turbovrtulového letadla. Při vývoji SF-340, jak začal být projekt označován, se kladl důraz na jednoduchost ovládání, údržby, odbavování a samozřejmě bezpečnost. Křídlo bylo vyvinuto s částečnou pomocí NASA a letoun měl být poháněn dvěma americkými turbovrtulovými motory General Eletric CT7. Při vývoji měl americký Fairchild na starost křídlo, směrovku a uložení motorů. Saab konstruoval trup, nesl 75% nákladů při vývoji a byl zodpovědný za finální montáž a testování. SF-340 byl určen pro 33-35 cestujících a dvoučlennou posádku. První let prototypu se odehrál 25.1. 1983. Druhý prototyp a první sériový stroj  byli dokončeny během jednoho roku a následně SF-340 obdržel dne 26.6. 1984 evropskou a americkou certifikaci pro provoz s cestujícími . První zákazníkem byl švýcarský Crossair, který ještě v roce 1984 převzal první letoun. Krátce po zahájení dodávek byl ale letoun uzemněn kvůli poruchám motorů CT7. Po nezbytných úpravách, mohl opět vzlétnout. V roce 1985 to byl opět Crossair, kdo převzal novou verzi SF-340A s vylepšenými motory CT7 a většími vrtulemi vyráběnými firmou Dowty. Letoun měl větší maximální vzletovou hmotnost 12 972 kg (předchozí verze měla 11 793 kg). Všechny předtím dodané letouny byly postupně upraveny na standard verze A. Kvůli finančním problémům odstoupil v roce 1985 Fairchild z projektu a ve výrobě pokračoval pouze Saab ve švédském Linköpingu. Změnilo se označení letadla na Saab 340. Další verzi Saab 340QC s rychle přeměnitelným interiérem na nákladní verzi převzala společnost Finnaviation v roce 1987. V roce 1989 představil Saab verzi 340B s vylepšenými motory CT7-9B, zvětšeným rozpětím vodorovných ocasních ploch, vylepšeným podvozkem a opět zvýšenou maximální vzletovou hmotností na 12 928 kg. Ve výrobě tato verze nahradila verzi A a znamenala průlom na americký trh. Prvním zákazníkem byl ale opět švýcarský Crossair. Kromě těchto verzí nabízel Saab také obchodní verzi s luxusním interiérem. První kus převzala Mellon Bank z Pittsburgu. V roce 1994 také firma dodala švédskému vojenskému letectvu speciální verzi Saab 340AEW Erieye s anténou Eriksson umístěnou na trupu a určenou pro službu včasné výstrahy. Výroba Saabů 340 byla ukončena v roce rozhodnutím firmy Saab zcela ukončit výrobu dopravních letadel. Celkem bylo vyrobeno 459 Saabů 340 (SF-340) všech verzí.

Saab 340A švýcarského Crossairu (foto: © Remi Dallot) 

  verze B
Rozpětí 21,44 m
Délka 19,71 m
Výška 6,86 m
Max. vzletová hmotnost 12,9 t
Cestovní rychlost 490 km/h
Dolet 3300 km
Max. počet cestujících 33
Počet členů posádky 2
Motory 2x General Eletric CT7-9B, výkon po 1374 kW

 

Komerční provozovatelé Saabu 340 v roce 2000:

Hokkaido Air System (3), Teddy Air (2), TAN )2), Tapsa (1), Lithianian Airlines (2), American Eagle (103), Business Express (30), Chautauqa Airlines - US Airways Express (23), Chicago Express (9), Colgan Air - US Airways Express (3), Express Airlines - Northwest Airlink (28), Mesaba Airlines - Northwest Airlink (70), Shandong Airlines (8), Mandarin Airlines (2), Calm Air (4), OLT (1), Moldavian Airlines (1), Crossair Europe (2), Aurigny Air (2), Loganair (3), Crossair (11), Penair (2), Air Botnia (5), Finnair (2), Slovak Airlines (1), Danish Air Transport (1), Flying Enterprise (4), Golden Air (7), Maxair (1), Reguljair (1), Skyways (9), Raslan Air Services (1), Hazelton Air (9), Kendell Airlines )16), Macair (2), Aerolitoral (9), Air Nelson - Air New Zealand Airlink (13)