Letecké hašení pomocí velkých letadel má svůj původ v USA, kde vznikají často rozsáhlé lesní požáry. V 50.letech minulého století se tak objevila myšlenka modifikovat vysloužilé druhoválečné bombardéry jako čtyřmotorové Boeing B-17 Flying Fortress a Consolidated B-24 Liberator, dvoumotorový Martin B-26 Marauder ale i menší jednomotorové Grummany TBF Avenger nebo na tzv. „vodní bombardéry (waterbombers)“, které by shazovaly masu vody nad ohnisky požárů. Takto byly nakonec modifikovány desítky těchto letadel. Postupem času se začaly více prosazovat modifikace civilních letadel, jako například Douglasů DC-4 a DC-6. Prvním letounem, který byl vyvinut čistě za účelem leteckého hašení byl v druhé polovině 60. let kanadský stroj Canadair CL-215.
V současnosti jsou protipožární letadla rozdělena do tří kategorií dle kapacity svých nádrží pro hasící směsi či vodu – lehká letadla s maximální kapacitou nádrží 3800 litrů, střední letouny s maximální kapacitou nádrží 38 000 litrů a těžká letadla s maximální kapacitou nádrží 76 000 litrů. Většina protipožárních letadel tankuje své nádrže hasící látkou z cisteren na zemi, vyjímkou jsou obojživelné typy jako Canadair CL-415 nebo Běrjev Bě-200, které své hasící nádrže plní přímo z vodní hladiny. Článek popisuje významné protipožární typy letadel používané v roce 2023 a řazené dle kapacity svých nádrží.
1/ McDonnell Douglas DC-10
kapacita hasících nádrží: 45 000 litrů
země původu: USA
kategorie: těžká
První protipožární letoun McDonnell Douglas DC-10 uvedla do provozu americká společnost 10 Air Tanker v roce 2006. Postupně bylo na protipožární verzi přestavěno celkem 5 původně civilních letadel typu DC-10, které působí zejména v americkém státu Kalifornie, létaly ale také několikrát v Austrálii. DC-10 má hasící směs ukrytou ve třech nádržích připevněných pod trupem a může hasící směsí pokrýt pás o maximálních rozměrech 1600 x 91 metrů. V současnosti jsou v provozu 4 protipožární letadla DC-10, které jsou bázovány na letišti ve Victorville.
Foto: Dluognhoj, CC BY-SA 4.0
2/ Iljušin Il-76
kapacita hasících nádrží: 42 000 litrů,
země původu: Rusko
kategorie: těžká
V roce 1989 poprvé vzlétl transportní letoun Iljušin Il-76 v protipožární modifikaci značené Il-76P. Stroj byl vybaven modulovou nádrží značenou VAP-1 o kapacitě 32 000 litrů hasící směsi, která se upevňovala v nákladním prostoru letadla a byla za letu vypouštěna ze zadní otevřené nákladové rampy, v době vzniku se jednalo o největší protipožární letoun na světě. Il-76P byly poprvé použity v roce 1992 při požáru muničního skladu v arménském Jerevanu. Ruské Ministerstvo pro mimořádné události (MČS) zařadilo do své letky v 90.letech celkem 6 letadel Il-76 verzí MDP a TDP s většími nádržemi typu VAP-2 o kapacitě 42 000 litrů. Protipožární Il-76 dokáže hasící směsí pokrýt pás o rozměrech 500 x 80 metrů. Hašení probíhá při rychlosti 280 km/h z výšky 80 až 200 nad terénem. V současné době disponuje MČS celkem 5 letouny Il-76, do kterých se dají dle potřeby instalovat modulové nádrže VAP-2 na hasící směs. Několik těchto kontejnerů bylo dodáno i do Íránu.
Foto: Shahram Sharifi, CC BY-SA 4.0
3/ Boeing 737-300
kapacita hasících nádrží: 15 000 litrů
země původu: USA
kategorie: střední
V roce 2017 byl konvertován na protipožární verzi původně civilní Boeing 737-300 registrace N617SW (létající dříve u americké společnosti Southwest Airlines. Přestavbu provedla firma Coulson, která tento stroj také začala provozovat a posléze si pořídila i dva další. Firma Coulson provádí vzdušné hašení v USA, Kanadě a Austrálii. Letoun registrace N617SW havaroval dne 6.2.2023 při hašení požáru v Austrálii, kdy v nízké výšce narazilo spodkem trupu do svahu. Letoun se ale neroztříštil ani nezačal hořet ale klouzal po svahu dolů. Po zastavení ho piloti opustili okénku v kokpitu, stroj byl ovšem neopravitelně poškozen.
Foto: Bidgee, CC BY-SA 4.0
4/ McDonnell Douglas MD-87
kapacita hasících nádrží: 15 000 litrů
země původu: USA
kategorie: střední
Celkem 7 původně civilních letadel typu MD-87 si nechala na protipožární verzi přestavět americká firma Erickson Aero Tanker. První z nich byl dohotoven v červnu 2014. Zajímavostí je, že letouny MD-87 vypouští hasící kapalinu, z nádrží pod trupem, s vysunutým podvozkem. Piloti totiž mohou motory udržovat ve vyšších otáčkách a vysunutý podvozek letoun brzdí i přes větší tah motorů. Stroj MD-87 shazuje totiž hasící médium se skloněnou přídí k zemi a po vyprázdnění nádrží musí letoun začít co nejrychleji stoupat. Piloti tak zasouvají ihned podvozek, motory se z vyšších otáček dosahují v kratším čase plného výkony a stroj se rychleji dostane do stoupání.
Foto: Erikson Aero Tanker
5/ Běrjev Bě-200
kapacita hasících nádrží: 12 000 litrů
země původu: Rusko
kategorie: střední
Prototyp ruského obojživelného letounu Běrjev Bě-200 poprvé odstartoval dne 24.9.1998. Je poháněn dvěma proudovými motory, což je u dnešních hydroplánů neobvyklé, nad ohniskem požáru při vypouštění nádrží přelétá rychlostí minimálně 220 km/h. Své nádrže dokáže při nízkém letu nad vodní hladinou opět naplnit přibližně za 14 sekund. Poprvé byl letoun Bě-200 použit v roce 2004 při hašení lesních požárů v Itálii. Celkem 12 těchto letadel má ve flotile ruské Ministerstvo pro mimořádné události (MČS), provozuschopných je jich ale pouze 7 kusů. Jeden stroj Bě-200 byl dodán do Azerbajdžánu, další během letošního května do Alžírska. Letouny Bě-200 byly použity k hašení požárů kromě Ruska také v Řecku, Turecku, Izraeli, Portugalsku. Výroba letadel Bě-200 je pozastavena, jelikož jsou poháněny ukrajinskými motory Progress D-436TP vyráběnými firmou Motor Sič se sídlem v Záporoží.
Foto: Clemens Vasters CC BY-SA 2.0
6/ British Aerospace BAe-146
kapacita hasících nádrží: 11 000 litrů
země původu: Velká Británie
kategorie: střední
Protipožární BAe-146 jsou přestavby původně dopravních letadel BAe 146-200. Konverze na protipožární verzi byla provedena již u více než 20 letadel BAe-146, které u provozovatelů nahrazují již obstarožní letadla Douglas DC-6, DC-7, Lockheed L-188 Electra II nebo Lockheed Hercules, které měly téměř identickou kapacitu nádrží. V provozu jsou v Kanadě, USA a Austrálii, dodávány jsou od roku 2009. Vypouštění nádrží BAe-146 probíhá v rychlosti 200 km/h v minimální výšce 46 metrů nad terénem. Letadla BAe-146 mají dobré letové vlastnosti při nízkých rychlostech, předpokládá se tedy konverze ještě dalších letadel, pokud to technický stav letadel vyrobených v 80. a 90. letech minulého století dovolí.
Foto: US Department of Agriculture CC BY-SA 2.0
7/ Bombardier Dash 8 Q400-MR (AT)
kapacita hasících nádrží: 10 000 litrů
země původu: Kanada
kategorie: střední
Jedná se o kanadský turbovrtulový letoun modifikovaný z letadla původně pro přepravu cestujících. V hojném počtu slouží zejména v Kanadě (19 letadel u Conair) a ve Francii (9 letadel u Securité Civile – Civilní obrana). Přestavba probíhá u kanadské firmy Cascade Aerospace. Shoz hasící směsi probíhá při rychlosti 230 km/h, což je více než u proudového BAe-146.
Foto: Dylan Agbagni CC0
8/ Antonov An-32P
kapacita hasících nádrží: 8 000 litrů
země původu: Ukrajina
kategorie: střední
Sovětský letoun Antonov An-32 byl vyvinut pro indické vojenské letectvo ze stroje An-26. Po rozpadu SSSR ukrajinská firma Antonov vyvinula verzi An-32P určenou pro vzdušné hašení požáru se dvěma nádržemi pro hasící médium na bocích trupu. Vypouštění hasícího média probíhá při rychlostech 240 – 260 km/h z minimální výšky 40 metrů, může hasící směsí pokrýt pás o maximálních rozměrech 160 x 20 metrů. Celkem bylo vyrobeno 10 těchto protipožárních letounů, které používá Ukrajina a Lybie.
Foto: Igor Bubin GDFL
9/ Canadair CL-415
kapacita hasících nádrží: 6 140 litrů
země původu: Kanada
kategorie: střední
Jedná se asi o nejznámější protipožární letoun současnosti, který vyvinula kanadská firma Canadair. Jedná se o turbovrtulový obojživelný letoun, který vychází z pístového typu CL-415, v současné době je nabízen firmou Viking Air pod označením De Havilland Canada DHC-515. Celkem bylo vyrobeno 95 těchto letadel mezi léty 1993-2015. Největšími uživateli jsou: Kanada (64 kusů), Španělsko (25 kusů), Itálie (18 kusů), Řecko (17 kusů), Francie (12 kusů), USA (10 kusů), Chorvatsko ( 6 kusů), Maroko (6 kusů), Malajsie (2 kusy). Typ CL-415 má při zásahu z ostatních letadel suverénně nejnižší rychlost - 130 km/h, při hašení pokryje hasícím médiem pruh o rozměrech 107x24 metrů a může se pohybovat v minimální výšce 15 metrů nad terénem nebo vegetací.
Foto: Maarten Visser CC BY-SA 2.0
Zajímavost na konec, zatím nejtěžší protipožární letoun všech dob, který ale již nelétá:
Boeing 747
kapacita hasících nádrží: 74 000 litrů
země původu: USA
kategorie: těžká
Zatím největším protipožárním letadlem byl Boeing 747. První operačně nasazený stroj, přezdívaný „Supertanker“, si odbyl premiéru v roce 2009, kdy se zapojil do hašení rozsáhlého požáru v provincii Cuenca ve Španělsku. Jednalo se o letoun verze Boeing 747-100, registrace N479EV, který na protipožární verzi přestavěla americká firma Evergreen. Stroj byl primárně určen pro hašení lesních požárů v americkém státě Kalifornie, kde byl poprvé nasazen v srpnu 2009. V roce 2011 byl však vyřazen z provozu z důvodu nutnosti generální opravy, na kterou firma Evergreen neměla potřebných 1 milion dolarů. Další Boeing 747 v protipožární verzi byl schválen pro provoz v roce 2016. Tentokrát se jednalo o letoun novější verze B747-400 (registrace N744ST), který provozovala firma Global Supertanker Service, nástupce zkrachovalé společnosti Evergreen. Tento stroj, který převzal hasící systém z původního letounu B747-100 registrace N479EV, se účastnil vzdušného hašení požárů jak v USA, tak v Chile, Bolívii a Izraeli. Protipožární Boeing 747 byl tankován hasící směsí do nádrže v trupu. Při zásahu letěl stroj rychlostí přibližně 260 km/h ve výšce 120 – 240 metrů nad terénem a vypouštěl pod tlakem hasící směs, kterou dokázal pokrýt pás o rozměrech 4800 x 46 metrů. Během roku 2021 se ale firma Global Supertanker Service dostala do finančních potíží a provoz Supertankeru ukončila. Od té doby není žádný protipožární Boeing 747 v provozu.
Foto: ShacharLA, CC BY-SA 3.0