K úvodnímu vzletu prvního sériového stroje došlo 8.5.1973, kdy s ním zkušební osádka přelétla do Žukovského. Tam letoun následně posloužil mj. ke zkouškám ovladatelnosti při výsadcích a shozu nákladu. V říjnu 1973 vzlétl druhý sériový letoun, který se stal prototypem vojenského transportního Il-76, tedy včetně instalované kabiny střelce s dvojicí kanónů a naváděcího radaru na zádi trupu.
nákladní prostor Il-76 má rozměry 20,0 x 3,40 x 3,46 metru (délka x šířka x výška). Dá se do něj naložit celý železniční vagón.
podvozek Il-76 se skládá z celkem 20 kol, tlak v pneumatikách lze měnit během letu v závislosti na kvalitě povrchu přistávací dráhy
délka letounu je 46 metrů a dokáže se otočit o 180 stupňů na poloměru 40 metrů. Pro srovnání 18 metrů dlouhý kloubový autobus Mercedes Citaro má poloměr otáčení 18 metrů.
trup letadla je plně přetlakován, takže v případě nutnosti dokáže přepravit až 140 osob
k manipulaci s nákladem slouží dva navijáky s nosností po 3000 kg a čtyři kladky o celkové nosnosti 10 tun
vojenská tankovací verze se označuje Il-78. Má dva plnící body pod křídly a jeden na trupu. V kódu NATO se označuje Midas.
verze pro včasnou výstrahu s otáčející se čočkovitou anténou nad trupem se označuje Berjev A-50, v kódu NATO Mainstay. Otáčející se anténa má průměr 10,50 metru.
poprvé se na letišti v Praze Il-76 objevil dne 26.9.1978 jednalo se o letoun registrace SSSR-76506
v červenci 1976 ustanovil Il-76 celkem 25 nových rychlostních a výškových rekordů
při vývoji Il-76 bylo podáno celkem 30 mezinárodních patentů
celkem bylo zatím vyrobeno 860 Iljušinů Il-76
šéfkonstruktérem typu Iljušin Il-76 byl Genrich Vasilijevič Novožilov
foto: Dmitry Terekhov from Odintsovo, Russian Federation - Ilyushin IL-76, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=63437152