Po vyhlášení nezávislosti v roce 1962 navázalo Alžírsko dobré vztahy se Sovětským svazem a tím pádem i státy komunistického bloku. Dne 23.6.1972 zahájila letecká společnost Air Algérie pravidelnou linku Alžír – Praha – Moskva operovanou typem Sud Aviation Caravelle 6N. Avšak již záhy došlo ke změně typu letadla a v Praze se v barvách Air Algérie začaly objevovat Boeingy 727 a nově dodávané 737-200.
Během zimního letového řádu klesala poptávka cestujících a tak linku během tohoto období (od začátku listopadu do konce března) obsluhovaly převážně menší Boeingy 737-200. Stejně tak tomu bylo dne 8.11.1974, kdy byl na linku Alžír – Praha – Moskva nasazen zbrusu nový letoun registrace 7T-VEG. Air Algérie jej převzala v červnu 1974. Na letišti v Praze panovalo ten den velmi špatné počasí, mlha, nízká oblačnost. Během finálního přiblížení na dráhu 07 (dnes 06) se letoun dostal pod sestupovou rovinu a dosedl ještě před začátkem ranveje do předpolí. Vzhledem k malé rychlosti klesání stroj nehavaroval a odrazil se od země. Během kontaktu se zemí ovšem došlo k vážnému poškození pravé podvozkové nohy, která nešla poté plně zatáhnout ani vysunout, poškozeny byly rovněž lopatky turbíny pravého motoru, který nasál zeminu. Nemohl tudíž pracovat plný výkon.
Alžírským pilotům se podařilo zvednout Boeing opět do vzduchu. Nicméně počasí v Praze se s přicházejícím soumrakem ještě dále zhoršilo, a tak se posádka rozhodla přistání na letišti v Ruzyni neopakovat. Kapitán letounu rozhodl o přistání na náhradním letišti Brno-Tuřany, kde panovaly lepší meteorologické podmínky a také zde byla o 15 metrů širší ranvej.
Po necelé hodině letu v nízké výšce a s vypnutým přetlakováním trupu, začal Boeing 737-200 společnosti Air Algérie klesat k brněnskému letišti. Přistání provedla posádka v čase 16:09 na ranvej číslo 10 s částečně zataženou pravou podvozkovou nohou, která již nešla plně vysunout. Letoun vyjel z ranveje a v měkké trávě se od křídla odtrhl pravý motor. Vzhledem k tomu, že stroj letěl z Prahy do Brna s vysunutým podvozkem, vyčerpal téměř všechno palivo. Po utržení motoru naštěstí nedošlo k požáru. Posádka i cestující byly evakuováni, nikdo nebyl zraněn. Následující den po nouzovém přistání v Brně byl letoun pomocí nafukovacích vaků a těžké techniky vyproštěn z bahna u ranveje a přesunut na odstavnou plochu.
Vyšetřování ukázalo, že příčinou nezdařeného přistání na letišti Praha-Ruzyně byla kombinace nepříznivého počasí a závažných chyb posádky. Hlavní ranvej letiště v Praze označená 07/25 byla v té době vybavena systémem pro přesné přiblížení ILS Kategorie I, což v praxi znamenalo minimální výšku rozhodnutí 200 stop (cca 60 metrů). Pokud v této výšce neměli piloti nepřerušený vizuální kontakt s ranvejí museli stroj zvednout a přistání opakovat. Posádka alžírského letadla Boeing 737 byla ovšem dezorientována a nesledovala bedlivě přístroje. Pokračovali tak v klesání, až došlo ke kontaktu s terénem. Českoslovenští vyšetřovatelé ocenili robustní konstrukci Boeingu 737-200, jehož pevný drak absorboval většinu síly nárazu a nedošlo k tomu, že by pravá podvozková noha prorazila palivové potrubí či nádrž v křídle. V tom případě by došlo k explozi a stroj by v Praze havaroval.
Společnost Air Algérie projevila po nehodě enormní snahu dopravit zánovní, ale vážně poškozený letoun zpět do Alžírska. Vyslala do Brna tým techniků, kteří po několikaměsíčním úsilí letoun provizorně opravili, aby byl schopný přeletu na domácí letiště v Alžíru. Do Brna musela Air Algérie mimo jiné díly dopravit zejména náhradní motor Pratt & Whitney JT8D, novou pravou podvozkovou nohu a části pravého křídla. Mechanici museli rovněž na pravé poškozené části letadla kompletně vyměnit kabeláž, palivové potrubí a hydraulické rozvody.
Letadlu registrace 7T-VEG byl povolen technický přelet s otevřeným podvozkem zpět do Alžíru. Zde na něm provedla firma Air Algérie Technics kompletní opravu poškozených částí a byl opět uschopněn k přepravě cestujících. U Algérie sloužil až do roku 2005, kdy byl vyřazen a poté sešrotován.
(Ilustrační foto vytvořeno pomocí AI)